Lidé


Trienále SEFO 2021 si vybírá osobnosti širšího středoevropského regionu. Ty se představují v rámci jednotlivých výstavních projektů, dramaturgických řad i samostatně. Struktura trienále reaguje na principy muzea jako instituce přirozeně odrážející způsoby organizace lidského spektra. Tematizuje universum, jeho stavbu a strukturu. Tomu je také jejich výběr a způsob prezentace přizpůsoben.
Jádrem trienále je monografická přehlídka díla Jana Pamuły, zakladatele a průkopníka počítačového umění v Polsku. Lze si je představovat jako vizuální systém či síť, která dává tomu, co je organické a proměnné, jistý řád. Ten je ale samozřejmě pouze zdánlivý. Jeho narušení nebo rozpad způsobují konkrétní okolnosti, interakce, věci (díla), která tak docela do jinak jasné a jednoduché představy celku nezapadají. Nacházíme se však v muzeu a rozhodování o tom, co je a co už není jeho součástí, připomíná paradox Théseovy lodi.
Pamułova tvůrčí strategie je velice aktuální, nepřímo odráží naši současnou nejistotu. Její principy jsme proto abstrahovali a přenesli do jiných oblastí a kontextů, jednotlivých uměleckých projektů, programů ve veřejném prostoru i odborných plánů instituce.
Stručné biografické údaje a informace o jednotlivých autorech doplňují videoprezentace, záznamy diskusí a rozhovory. Autoři se také stali adresáty “univerzálního” dotazníku. Výběr z něj zde bude postupně uveřejňován.

Albert Ádám
Albert Ádám

Ádám Albert (Maďarsko)
*1975, vizuální umělec
žije a pracuje v Budapešti

web

Ádám Albert se věnuje téměř analytickému výzkumu dějin a sdílené kulturní tradice, společenských habitů a návyků. Využívá metody opírající se o pečlivé shromažďování dat a jejich interpretaci, uplatnil ji mj. v projektu Never Take a Trip alone (2011), který rekonstruoval osobní mikrosvěty Johanna Wolfganga Goetha a Alexandra von Humboldta. Neustálé prostupování časových a významových rovin eskalovalo v instalaci připravené pro budapešťské Kassákovo muzeum s názvem Všechno je naše! (2018). Ta tematizovala systematickou modernizaci maďarské společnosti po první světové válce. Olomoucká instalace rozvíjí jednu z jejích rovin, a sice “zakrývání”. Napětí mezi osvícenským přístupem ke světu, a jeho neustálým zmocňováním, politizací, ideologizací stoupá - a stává se univerzálně platnou metaforou dneška.

Do kontextu projekt zasazuje Edit András a dává jej přitom do souvislosti s vysoce liberální, futuristickou publikací francouzského filosofa Louis-Sebastiena Merciera L’An Deux Mille Quatre Cent Quarante: Reve s’il en fut jamais (Rokdva tisíce čtyři sta čtyřicet: Sen, byl-li by jaký): „Ádám Albert, maďarský umělec a také historik, shlíží z budoucnosti na maďarskou sovětskou revoluci roku 1919 a v předvečer jejího stého výročí jí věnuje samostatnou výstavu v malé, vzdálené, přesto však vyspělé instituci, v Kassákově muzeu. Výstava s názvem Všechno je naše! se soustředí na jediný ze sto třicet tři dnů proletářské diktatury: Oslavu 1. května, na níž shromážděné monumentální struktury a umělecká díla reprezentovala vizuální pojetí nového světa. Výchozím bodem projektu založeného na výzkumu je to, co deklaroval už Walter Benjamin ve svých Arkádách, a sice že historie je tvořená obrazy, nikoli příběhy. Když se kurátorka výstavy Judit Csatlós spolu s autorem snažili pátrat po programu, popisech, choreografiích či modelech dekorací hlavního města Budapešti, nenašli téměř žádné dokumenty, získali zato ale spoustu fotografií. A ty posloužily jako referenční body objektům, které umělec následně vytvořil. Reflektují symbolické události spojené s produkcí zboží a služeb i jejich (opětovnou) distribucí, například umožnění všeobecného bezplatného užívání mostů a městského parku jako předehry nové, spravedlivější společnosti. (…)
Mercierova kniha byla v roce 1773 odsouzena Svatým stolcem a v roce 1778 také Španělskou inkvizicí. Kassákovo muzeum, jeho ředitelka, kurátorka, autoři katalogu i umělec sám byli osobně obtěžováni a politicky napadáni extrémistickým pravicovým fórem, a to i přes svou neutralitu, distancovaný vědecký přístup a analytickou povahu jejich projektu.“

 

studium:
2005-2010 Vysoká škola výtvarných umění v Budapešti, program DLA
1998-2003 Vysoká škola výtvarných umění v Budapešti
1994-2000 Károli Gáspár Református Egyetem v Budapešti, historie 

působení:
od 2011 Vysoká škola výtvarných umění v Budapešti, vedoucí Ateliéru umělecké anatomie, kresby a geometrie

ocenění, stipendia a rezidence (výběr):
2019/ 17 finalista Esterházy Művészeti Díj, Ludwig Museum Budapešť
2019 ACAX – Residency Unlimeted, New York City
2019 Banska St a nica Contemporary, Visegrad Artist in Residency
2018 CHB Residency, Berlín
2015 nominace na Cenu Leopolda Blooma
2012 Artist in residence, AtelierFrankfurt, Frankfurt am Main
2010/ 2009 Stipendium Eötvös (Germany)
2009–2012 Stipendium Derkovits Gyula 
2007 Maďarská akademie v Římě
2007 Essl Award (první cena)

Andere Seite Studio
Andere Seite Studio

Andere Seite Studio je multidisciplinární tvůrčí kolektiv Radka a Zdeňka Květoňových, působící v severních Čechách, v Litoměřicích a jejich okolí. Studio je dlouhodobě zaměřeno na rozvíjení topografické fotografie jako nástroje prozkoumávání dynamiky kulturních a přírodních procesů, rytmů a vrstev žitých míst. V aktuálním výstavním souboru Terezinálií jsou obsaženy vybrané výsledky propojení dvou zásadních linií tvorby A.S.S. První linií je dlouhodobý fotografický průzkum Terezína a jeho blízkého okolí, založený na pravidelném sestupu do terénu zkoumaného místa, splynutí s jeho rytmem a následném konstrukčním výběru a systematizaci mnohotvárně zachycených pozůstatků a stop změny. Druhou linií je překračování hranic média fotografie, odstředivé pátrání po možnostech jeho proměny. Dlouhodobé mapování Terezínského prostředí dalo vzniknout rozsáhlému, spletitému archivu. Tato výstava je dalším z dlouhé a nikdy nekončící řady pokusů jej uspořádat.

Ateliér H3T
Ateliér H3T

Studio H3T architekti vedený Vítem Šimkem a Štěpánem Řehořem vznikl v roce 2009. Od začátku se ateliér věnoval spíše drobným stavbám a specifickým projektům, včetně muzejních expozic (Galerie Vagon ad.), které měly širší sociologicko-environmentální přesah. Jednalo se často o dočasné objekty, umisťované do nečekaných souvislostí, které svým užíváním generovaly konkrétní sociální situace. Ani postupný přechod ke standardnější architektonické práci (včetně realizací ve veřejném prostoru), nic nemění na prioritách studia, mezi které patří také rozvíjení řemeslné a materiálové zručnosti. 
V rámci trienále je vstupem H3T základní organizace výstavního fundusu, která odráží jeho zájem o strukturaci prostoru. 

Axmann Lubomír
Axmann Lubomír

Lubomír Axmann (Česká Republika) 
*1928 - 2009, grafolog
žil a působil v Praze

Lubomír Axmann celoživotně působil jako grafolog a soudní znalec v oboru grafologie. Jeho syn, grafik Mikoláš Axmann o něm říká: “Po celý život se věnoval kresbě a malbě, které mu poskytovaly zázemí, prostor k návratům i rozletům v souběhu s životní cestou. Tématem jeho kreseb a maleb je láska k člověku, rodnému kraji a městu, stejně jako vytrvalé zaujetí světem barev.” Neradno přitom ovšem zaměňovat vnitřní poezii s obecným směřováním k řádu. Axmannova neškolená tvorba totiž zahrnuje cyklus pozoruhodných vizuálních analýz textových, především básnických děl světové literární tradice. Barevné struktury, které silně připomínají půdorysy komplikovaných architektur, skutečně dávají nepateticky zaznít “lásce k člověku”, zároveň jsou ale také hluboce soustředěným vstupem do jeho vrstevnatého a proměnného světa. 

 

studia:
1946 – 1950 Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti, modelářství a návrhářství obuvi

Bartha Máté
Bartha Máté

Události

Lovení

Máté Bartha (Maďarsko)
*1987, fotograf, kameraman, režisér dokumentárních filmů
žije a působí v Budapešti

web

Někde ve východní Evropě se každé léto shromažďují děti, aby nosily vojenské uniformy, tábořily v drsných podmínkách ve stanech a procvičovaly si používání zbraní. Pro nezasvěcené se tato myšlenka zdá strašidelná. Pro ně je to část jejich života. Maďarská nevládní organizace s názvem „Honvédsuli“ (Škola domácí obrany) je odhodlána učit disciplínu, vlastenectví a kamarádství dětí ve věku od 10 do 18 let ve společnosti, o které se domnívají, že začíná být lenivá a odtažitá. Společně táboří pod širým nebem, střeží oheň, chodí do přírody, zpívají. Učí se používat repliky skutečných zbraní a žít podle přísné vojenské disciplíny. Na prahu dospělosti je to poprvé, kdy čelí očekáváním, odpovědnosti nebo jinému pohlaví. Přátelství utváří silnou komunitu, i když utrží pár modřin nebo dělají kliky. Jsou odhodlaní, někdy líní nebo zamilovaní. A pro mnoho z nich tato dobrodružství poskytují jedinou pevnou půdu v životě, rámec pro pochopení světa a jeho postavení v něm. Dokument z letních táborů testuje náš postoj k přísné disciplíně, ke zbraním a válkám a vyvolává otázky o jejich místě v naší společnosti. (Máté Bartha)

 

studium:
2016-2018 Színház- és Filmművészeti Egyetem, Budapešť (SZFE)
2006-2011 Univerzita umění a designu Moholy-Nagy v Budapešti (MOME)

ocenění (výběr):
2019 Louis Roederer Discovery Award, Recontres D'Arles
2018/2017 Capa Grand Prize Fellowship, Capa Center v Budapešti 

Beranová Pavla
Beranová Pavla

Pavla Beranová (Česká republika)
*1984, světelná designérka
žije a pracuje v Praze

web

Světlo je výjimečným tvůrčím nástrojem už jen proto, že v sobě spojuje dvojí nárok – být subtilní a explicitní zároveň. Pavla Beranová jím dokáže výjimečně modelovat atmosféru divadelních performancí i vizuálních expozic. Chápe jej jako fyzikální entitu nadanou vlastními významy i emocemi. 

 

studium:
2007-2009 VŠUP v Praze, obor Teorie a dějiny nových médií a designu
2003-2007 Fakulta sociálních studií MU v Brně, obor Mediální studia a žurnalistika
2000-2003 Lycée Alphonse Daudet, Nîmes, Francie

působení:
2018 - 2021  Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Ateliér světelného designu, pedagog
2016 - 2018  Janáčkova akademie múzických umění v Brně, vedoucí ateliéru
2011 - 2015  Studio ACT Lighting design v Bruselu, designér

ocenění:
2012: druhé místo v mezinárodní soutěži o nejlepší koncept interaktivní světelné instalace pořádané magazínem Design InterActive 
2011: cena za světelný design v rámci festivalu Česká taneční platforma 
2009  Lumières studio Odile Soudant v Paříži, stáž
2009  Výzkumné centrum pro francouzská muzea C2RMF v Paříži, stáž

 

Q&A/ Pavla Beranová

1 Co pro vás znamená universum?
Universum pro mě představuje celek, materiální a ideovou úplnost, z níž vnímáme určitou výšeč, která se stává naším světem. Jsme součástí universa, které nemůžeme nikdy zcela pojmout, ale každou sekundu se podílíme na jeho proměně. 

2 Cítíte se být součástí systému?
Všichni jsme součástí různých systémů. Naše existence je do velké míry dána naší rolí v ekosystému, ve společenském a třeba i politickém systému. Cítím se být součástí i jakéhosi universálního systému, který toto všechno přesahuje. Myslím, že by bylo nesprávné to vykládat ve smyslu „býti ovládán“. V každém systému máme možnost ovlivňovat svoji roli v něm a celý jeho chod. A měli bychom to dělat.

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Rozpadání systému může vyvolávat pocit paniky, strachu a chaosu. Na druhou stranu rozpad jedné struktury může být výzvou k vytvoření nové. Pokud si vzpomeneme například na rozpadání určitých ideových systémů na přelomu 19. a 20. století, to přineslo kromě chaosu i neuvěřitelný posun ve výtvarném umění či literatuře. Pro mě je každý rozpad výzvou věci poskládat jinak. 

4 Co pro vás znamená svět umění?
Svět umění je na rozdíl od jiných svět touhy a nikoli potřeby. Určitá forma touhy nutí člověka tvořit i dívat se. Touha potlačuje racio. Některým tím svět umění vzdaluje a pro některé ho činí atraktivním. 

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Umělecké dílo by mělo být zhmotněním autorovi myšlenky, touhy, fascinace. Prvkem, který reálně utváří svět umění, protože právě v něm probíhá dialog mezi autorem a divákem. 

6 Jaké to je - přemýšlet oprostřednictvím umění? Je to jiné, než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Umění se od politiky nebo vaření podle mého názoru liší právě onou absence racia a kalkulu. Umění, kterí nás jako diváka zasáhne obvykle funguje na zcela jiných než racionálních rovinách. A to Ii takové, které formálně odpovídá nějakému dobovému kánonu. Proč na nás některé renesanční obrazy zapůsobí více než jiné? Obsahují něco navíc, možná vyzařují právě onu touhu, o které jsem psala výše. Přemýšlet prostřednictvím umění tedy vlastně znamená nepřemýšlet příliš. Rozhodně si nemyslím, že umělecká tvorba by měla být omezena na spontání vytrysknutí autorova nitra, to je nemožné. Ale umění se na straně autora i diváka dotýká nevědomých rovin a to je na něm myslím tak odlišné, tak vzácné a tak lákavé.

7 Jak rozlišujete mezi uměnímsvětem okolo?
Snažím se moc nerozlišovat. Umění světem prostupuje na mnoha rovinách. Někdy i tam, kde bychom ho nečekali nebo tam, kde jsme to zatím nepochopili. Činí ho tak zajímavějším a snesitelnějším.

8 Jakou knihu právě čtete?
Agota Kristofová: Velký sešit
Ian McEwan: Šváb
Peter Zamarovký: Mýtus nekonečno
Pročítám se jimi různými rychlostmi.

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
Inspiruje mě lidé jako právě Peter Zamarovský, kteří témata jako nekonečno chápou a dokážou vysvětlit z matematického i filosofického hlediska. Obecně mě fascinují přesahy přírodních věd, filosofie a umění. V mé divadelní práci už mě dlouho inspiruje scénograf Josef Svoboda, svým nadšením pro práci s materiály a světlem a svou energií v naplňování svých vizí. Inspiruje mě hudba a hudebníci a mnoho filmařů, když cítím pod vrstvou dokonalé kompozice něco, co se mě hluboce dotýká.

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
V oblasti světelného designu na takové dílo ještě čekám, protože autorské touhy zde jaksi z definice vždy zůstanou nenaplněny. Ve volné tvorbě se tomu přiblížila světelná instalace Beam reach, kterou jsem vytvořila pro světelný festival v portugalském Aveiru. Jeho vznik provázela radost z objevování, spolupráce s mým otcem architektem, zapojení přírodních sil (slunce a větru) a nakonec nadšení z toho, že fungovalo tak, jak jsem si představovala.

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrala pro svůj vlastní projekt?
Našlo by se jich víc. Ráda bych udělala stálou instalaci v krajině a v nějakém sakrálním prostoru.

Berlot Uršula
Berlot Uršula

Uršula Berlot (Slovinsko)
*1973, vizuální umělkyně, grafička
žije a působí v Lublani

web

Uršula Berlot se dlouhodobě věnuje vztahům vědy a umění, přesněji - moderních technologií a estetiky, respektive neurověd a neuroestetiky. Využívá přitom různých médií i postupů, kombinuje strategie klasických i nových médií. To, co na straně jedné abstrahuje - tak jako věda - na sám svůj princip, na té druhé, právě prostřednictvím zákonitostí estetiky konkretizuje. Výsledkem je pozoruhodné napětí logických a taktilních či obecně smyslových kvalit a zkušeností. Uršula Berlot je také autorkou monografie Marcela Duchampa a řady článků z oblasti teorie umění. 

 

studium:
2000 Diplôme nationale supérieure des beaux-arts, École Nationale Supérieure des Beaux-Arts, Paříž
1995 - 2002 Akademie výtvarných umění, Univerzita v Lublani
1992 - 1994 Univerza v Lublani, filozofie

působení:
od roku 2004 Akademie výtvarných umění, Univerzita v Lublani, pedagog

ocenění (výběr):
2020 ADA - Featured Artist, Archive of Digital Art, Rakousko
2010 rezidence Londýn, Ministerstvo kultury RS
2007 rezidence Berlín, Kunstlerhaus Bethanien, Schering Stiftung Fellowship
2005 Pollock-Krasner Grant, The Pollock-Krasner Foundation, New York

 

Q&A/ Uršula Berlot

1 Co pro vás znamená universum?
Vzájemné propojení a rovnováha zdánlivě chaotických struktur a jevů, skrytý řád za každým systémem (společenským nebo přírodním) v mikro nebo makro měřítku. Kosmické energie, jak kreativní, tak destruktivní, ovlivňující hmotu, která nás obklopuje a proudí našimi těly.

 2 Cítíte se být součástí systému?
Určitě, jako většina lidí jsem součástí mnoha systémů – biologického, sociologického, politického, kulturního, vzdělávacího ad. 
Osobně mám silný vztah ke vzdělávacímu systému, kterého se aktivně účastním a mám také určité povinnosti jako výtvarný pedagog a jako matka dvou malých dětí. Jako umělkyně či kreativní jedinec jsem navíc součástí uměleckého systému, který vnímám jako konstantně se měnící, oscilující mezi institucionální stabilitou a jejím podvracením; mezi invencí, experimentem, výzkumem nebo novým vývojem na jedné straně a uznáním, stabilitou a historií na straně druhé. 

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Chápu rozklad jako přirozený, nedílný a potřebný proces každého systému, který usiluje o stabilitu.
Rozklad považuji za nutnou a nezbytnou fázi kreativity, invence a vývoje. V mém případě často následuje po zhroucení systému určitá forma úzkosti, která má často formu tvůrčího aktu nebo podnětu ke změně.

4 Co pro vás znamená svět umění?
Je to komunita vášnivých milovníků umění – kreativních jedinců, umělců, teoretiků, filozofů, kurátorů, galeristů, sběratelů umění a konzumentů umění; svět umění je druh společensky strukturované sítě, která zásadně přispívá k živému kulturnímu proudění a propojení vědomostí; umění je společenský a kulturní konstrukt a jako takový reflektuje společenský a lidský stav doby. 

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Umělecké dílo je vícerozměrný objekt, který nemusí nutně souviset s žádnou materiální výrobou. Než jej chápat jako hmotný objekt nebo určitý proces, raději o něm přemýšlím více smyslově a intelektuálně, jako o entitě vytvořené spíše pozorovatelem než samotným umělcem. V duchu Duchampa ve smyslu srozumitelné dimenze motivované a produkované něčím hmatatelným nebo vnímatelným, jako je čin, gesto, předmět, fráze a podobně.

6 Jaké to je – přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Ano, pro mě to jiné je. Přemýšlení, cítění a tvoření je nesrovnatelně intenzivnější a komplexnější než další druhy práce nebo aktivity (zmíněné ve vaší otázce).  V mém případě zapojení do procesu tvorby nového uměleckého díla obvykle proniká do různých každodenních aktivit a uvažování a rozšiřuje je, překračuje a transformuje běžné pojmy a formy zmíněných činností.

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Umění do okolního světa přináší ohromné vzrušení, zázrak, kouzlo, překvapení, neobvyklost a údiv. A umění také rozvrací každodenní realitu.

8 Co právě čtete?
Už nějakou dobu se zajímám o vztah prostoru a času, tento rok ale ještě více - právě vzhledem k situaci s koronou, lockdownům a jejich následkům na a pro naše životy; smršťování prostoru a zpomalení času, omezení společenského života a jeho přesun do digitálního světa. Proto znovu čtu některé z textů Paula Virilia. Ten si povšiml, že koncepty prostoru a času se s koncem druhého tisíciletí zásadně změnily díky rozšíření a globálnímu užívání nových technologií. Zároveň předpověděl, že zrychlené procesy přicházející s používáním digitálních a komunikačních nástrojů a technologií nevyhnutelně skončí katastrofou. Dnes čelíme katastrofě jménem COVID-19 jako přímému důsledku zrychlených přírodních procesů našich současných techno-životů; našeho životního stylu, cestovatelských a komunikačních zvyklostí, a jako náš jediný efektivní obranný mechanismus se zdá být strategie založená na netečnosti. Přemýšlím nad tím, jak tato situace změní naše chápaní času, prostoru a bytí. Ptám se sama sebe, zda je prostor stále pohlcen časem nebo se čas nyní stává jaksi bezčasým a nemá vymezen konkrétní prostor. 

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
Velmi inspirující je pro mě Tadao Ando, jeho architektura a zamýšlení se nad prostorem a světlem. Jeho budovy evokují pocit lidskosti a specifickou citlivost vyjádřenou použitím nehmotných a jiných druhů přírodních prvků, jako je vítr, voda, světlo a otevřené nebe. Ando používá světlo jako architektonický prvek, který otevírá dimenze sakrálna; sakrálno v jeho budovách však není transcendentní, ale imanentní. Jeho architektura upravuje vnímání diváka tak, že prožíváme sakrálno jedinečným a vysoce individuálním způsobem; formuje krajinu lidského ducha, je kondenzací světla, jak to sám vyjádřil.
Existuje několik autorů z oblasti filozofie a teorie umění, ke kterým se pravidelně vracím, zejména z francouzské teoretické sféry (Deleuze, Didi-Huberman a další), u nichž často objevuji nové pohledy a myšlenky ve vztahu k určitým současným problémům, kterými se zabývám a pracuji s nimi.

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
Některé z mých nedávných video prací, jako Bodyfraction nebo Suspensions, docela úspěšně splňují koncepční záměry, které tyto práce původně motivovaly, přičemž vizuální forma odvozená od konkrétních technických postupů vyústila ve vytvoření jakési „nové“ reality, zdůrazňující neznámo, neviděné, nepoznané nebo nejednoznačné aspekty imaginární topologie. Nejednoznačné v tom smyslu, že je obtížné nově vzniklý prostor pohodlně umístit do říše známé nebo rozpoznatelné reality. Myslím, že některé mé nedávné kresby dobře vyjadřují ideu nehmotné kvality splývavé (nebo znásobené) prostorovosti. Kromě toho moje série světelných prací s názvem Corporeal abstractions dosáhla vyšší úrovně technické dokonalosti, kterou jsem chtěla realizovat po celá desetiletí, a zároveň propůjčila nový výraz pochybné rovnováze mezi abstrakcí a realismem (vzhledem k tomu, že je lze jednoduše považovat jen za obrázky těla).

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrala pro svůj vlastní projekt?
Aniž bych jmenovala konkrétní muzeum nebo instituci, raději bych vyjádřila své preference výstavních prostor se silným nebo specifickým architektonickým kontextem; výstavní prostory, které samy o sobě inspirují svou specifickou atmosféru a kde by instalace mých uměleckých děl odkryla nebo zdůraznila tuto konkrétní kvalitu; nebo naopak, kde tento prostorový kontext dává mému dílu specifickou novou situační kvalitu, což samozřejmě implikuje účastnícího se diváka, jehož vnímání by mělo být aktivováno jak v smyslovém, tak v kognitivním smyslu.

Brejcha Šimon
Brejcha Šimon

Šimon Brejcha (Česká republika)
*1963 grafik
žije a pracuje v Praze

web

Brejcha je grafik, kreslíř a malíř. Absolvoval studia na Univerzitě Karlově (1994) a řadu rezidenčních pobytů zejména v severním Německu (Wilke Atelier, Bremerhaven, 1997, 2002, 2009) ad. V letech 2017, 2019 a 2020 byl nominován na Cenu Vladimíra Boudníka. Je nositelem řady ocenění Grafika roku (2011, 2015, 2016, 2017 ad.) i dalších cen z mezinárodních přehlídek (2012 Bilbao ad.). Vystavuje samostatně (1996 Frankfurt am Main, 2001 Dráždany, 2006 Würzburg, 2007 Brno, 2010 Karlovy Vary, 2016 Kutná Hora, 2020 Praha ad.) i skupinově (1996 Praha, 1999 Györ, 2006-9-12 Krakov, 2009-15 Guanlan, 2014 New York, 2016 Praha, 2018 Santander, 2018 Kutná Hora ad.).

 

studium: 1994 absolvoval Univerzitu Karlovu, Praha

ocenění, stipendia
2002/ 1997 stipendium Wilke Studio, Bremerhaven
2001 Drážďany, stipendium Centra pro současné umění Praha 
2007 stipendium Künstlerhaus Hooksiel, Německo
2009 rezidence Wilke Studio, Bremerhaven

Brykczyński Jan
Brykczyński Jan

Jan Brykczyński (Polsko)
*1979 fotograf
žije a pracuje ve Varšavě

web

Fotograf Jan Brykczyński se zaměřuje na život v odlehlých evropských venkovských regionech, obzvláště pak na komplikovaný vztah člověka k přírodě a životnímu prostředí. V roce 2014 vydal svou první knihu Boiko o venkovském životě v ukrajinských Karpatech, následoval dokument z islandských farmách, oceněný Syngenta Photography Award. V projektu Zahradník (The Gardener, 2015) se zabýval problematikou drobného a komunitního zemědělství. Pod zneklidňujícím dojmem z nekoordinovaného úbytku zemědělské i lesní půdy, která mizí v důsledku výstavby satelitních sídlišť a dopravní a inženýrské infrastruktury, se v souboru fotografií se pokusil alespoň částečně odpovědět na otázku, zda může být tzv. městské zemědělství řešením sociálních i ekologických problémů vydělených či jinak znevýhodněných společenských skupin. Brykczyński se zúčastnil kolektivních výstav v Deichtorhallen, Noorderligcht Gallery a Musée de l'Elysée. Je zakládajícím členem uměleckého sdružení Sputnik Photos, mezinárodní skupiny fotografů, která se zaměřuje na dokumentaci společenských i geografických změn probíhajících ve východní Evropě a v postsovětských státech. 

 

studium:
2015–2018 Slezská univerzita v Opavě, Institut tvůrčí fotografie, Opava
2005 Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze 
2005 Państwowa Wyższa Szkoła Filmowa, Telewizyjna i Teatralna im. Leona Schillera w Łodzi
2000 Varšavská univerzita, Katedra sociálních věd

ocenění (výběr):
2015 Deutsche Börse Photography Prize,
2015 reGenaration, Musée de l'Elysée Lausanne
2014 Voies Off Prize, Arles, Francie
2014 European Photo Exhibition Award (Oslo, Paris, Lucca, Hamburg)
2013 Syngenta Photography Award London
2012 European Month of Photography in Bratislava, vítěz portfolio review
2012 Vienna International Photo Awards
2012 Lens Culture International Exposure Award Paris

Büchler Pavel
Büchler Pavel

Pavel Büchler (Česká republika/ UK)
*1952, vizuální umělec, spisovatel, pedagog
žije a působí v Manchesteru

web

Pavel Büchler patří ke generaci, kterou v polovině 70. letech silně zasáhl posun umění do dematerilozovaných forem a výpovědí. Setkání s konceptuálním uměním a jeho působením především mimo oficiální výtvarnou scénu inspirovalo vznik jeho instalací, konceptuálních děl s použitím zastaralých technologií a “found objects”, ale i vznik autorských knih. Paralelně s výtvarnou tvorbou se zabývá teorií a kritikou v oblastech pedagogiky, současného umění, fotografie a filmu.  V jeho dílech hraje důležitou roli práce s jazykem a komunikací dialogem. Büchlerova tvorba obrazně i reálně zaplňuje prázdná místa v komplexitě smyslů a prožitků, v rovině obrazů, zvuků, formy i matérie. Soustředí se na zrušení mezery mezi „know“ a „think“. 

 

studium
1973–1976  Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
1970–1972  Střední průmyslová škola grafická

působení:
Manchester Metropolitan University 
Glasgow School of Art

ocenění:  
2009 The Northern Art Prize 

 

Q&A/ Pavel Büchler

1 Co pro vás znamená universum?
Universum je všezahrnující pojem, totéž jako svět.

2 Cítíte se být součástí systému?
Záleží na tom, o jakém systému je řeč. Jestliže je možné popsat svět (nebo "universum") z hlediska vědy, filosofie, náboženství atp. jako systém, pak jsem nezbytně jeho součástí, přestože to nijak vědomě nepociťuji. Jestliže ale systémem máte na mysli bezprostřední socialní, kulturní, ekonomické a politické prostředí a okolnosti mého života, pak se subjektivnímu pocitu sounáležení nelze vyhnout.

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
S ohledem na předchozí mohu něco pociťovat jen ve vztahu k okolnostem vlastního života. Tyto se neustále vyvíjí a někdy i dramaticky mění, ale pocit, že by se jako "struktura" rozpadaly nemám.

4 Co pro vás znamená svět umění?
Výrazu "svět umění" rozumím dvojím způsobem: jednak to je prostředí nebo síť osob, institucí a profesionálních vztahů, které obklopují produkci a distribuci uměleckých děl a jednak to je konceptuální rámec teorie, kritiky a historie umění, který informuje jejich vnímání.

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Umělecké dílo působí jako katalyzátor zájmů světa umění (v obojim smyslu).

6 Jaké to je - přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné, než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Přemýšleni o umění je přemýšlení bez praktických následků. Přemýšlení prostřednictvím umění je přemýšlení bez závěrů.

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Umění je součástí okolního světa, z jehož reality se umělecké dílo pokouší uniknout aby tak nabídlo nový pohled na divákovu zkušennost okolního světa.

8 Jakou knihu právě čtete?
V tuto chvíli mám před sebou na stole: Kazuo Ishiguro, The Unconsoled; John Stuart Mill, On Liberty; Svetlana Alexievich, Second-hand Time; Herbert Marcuse, Reason and Revolution; Ed Krcma, Rauschenberg / Dante; a knihu rozhovorů s Vladimirem Nabokovem, Strong Opinions. Na nočním stolku jsou Boris Vian, I Spit on Your Graves a Peter Weiss, Stín vozkova těla. 

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
Byl by to dlouhý a stále rostoucí seznam jmen, především asi, ale ne výhradně, z dějin západní kultury a myšlení. Většinou jsou to zdroje dobře známé proto, že mě často inspiruje něco jako nedorozumění nebo "chybné" čtení, kdy v nějakém obecně známém díle nebo populárně přijaté "pravdě" zahlédnu něco, co autor rozhodně nezamýšlel a co se nechtěně vymyká ustavené interpretaci. A čím více jsou takové náhodné postřehy nesourodé, tím více se vzájemně konfrontují a tím více jsou pro mě zajímavé.

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
To dosud nedokončené, na kterém právě pracuji.

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrali pro svůj vlastní projekt?
Nedovedu odpovědět.

Csörgő Attila
Csörgő Attila

Attila Csörgő (Maďarsko)
*.1965 vizuální umělec
žije a pracuje ve Varšavě

Věda a umění, respektive plocha a prostor jsou jen dvě z mnoha tak zvaných polarit, které se setkávají v tvorbě Attily Csörgő. To, co je obyčejně chápáno jako disparátní, příliš komplikované nebo abstraktní, se v jeho instalacích a projektech zhmotňuje a stává skutečným. Ukazuje se přitom také, že svět je potřeba uchopovat nejen slovy, ale také obrazy - protože teoretická znalost je jen dalším příkladem nuceného omezování se. A neznamená to, že tak přicházíme o bohatství imaginace, naopak, o to více ji rozvíjíme.

Čuška - Sedlák - Turzová
Čuška - Sedlák - Turzová

V Olomouci neexistuje umělecké scéna jako v Praze a Brně, dokonce ani jako v Ústí nad Labem nebo Ostravě. Chybí zde umělecké školy, které v podmínkách střední Evropy představují zásadní centra současného umění. Neznamená to, že je v Olomouci umělecké vakuum. Žijí zde samozřejmě zajímavé, spíše solitérní umělecké osobnosti (Inge Kosková, Vladimír Havlík, Michal Macků, Martin Horák a další). A často se mluví o “olomoucké kresbě”, fenoménu, který vznikl díky výjimečným, a ne zrovna příznivým okolnostem normalizace. A jestli je nějaké dílčí medium na začátku dvacátých let v Olomouci skutečně živé, tak se jedná opět o jedno v podstatě klasické – malbu. K výše zmíněnému fenoménu z osmdesátých let se zatím hlavně počtem neblíží. Přesto se jedná o pestrou, vzájemně se inspirující skupinu výrazných malířských osobností.

 

Jakub Čuška  (Česká republika)
*1989, malíř
žije a působí v Olomouci
studia:
2013-2020 Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér malby IV – škola Martina Mainera a Marka Meduny
2009–2013 Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy

Magdalena A. Turzová (Česká republika)
*1978, malířka
žije a působí v Olomouci
web
studia:
2000–2005 a 2013–2018 Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy

Jiří Sedlák (Česká republika)
*1985, malíř
žije a působí v Olomouci
studia:
2011–2016 Ostravská univerzita, Fakulta umění, Ateliér kresby (Josef Daněk)

Dul Krystyna
Dul Krystyna

Krystyna Dul 
* 1986 fotografka
žije a pracuje v Lichtenštějnsku

web

Fotografický cyklus Rezonance (2018) dokumentuje příběh o osamělosti starého muže, kterého opouští zdraví, ale paradoxně jej neopouští touha po životě a hlavně po ženách. Nemohoucí a po léta uzavřený před okolním světem, vytváří se zbytky posledních sil a fantazie ve svém domě intimní instalace a osobité improvizované muzejní expozice, které představují obranu proti blížícímu se konci života. Nemilosrdný koncept erotické fantazie, který má být protijedem těžko snesitelné reality. 

 

studium:         
2014-2019 Slezská univerzita v Opavě, Institut tvůrčí fotografie

 

Q&A/ Krystyna Dul

1 Co pro vás znamená universum?
Vše co pociťuji a zažívám, vše, co se mi honí hlavou… 

2 Cítíte se být součástí systému?
Mnoha různých systémů.

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
To záleží na vašem vztahu k systému, jak důležitý pro vás je. 

4 Co pro vás znamená svět umění?
Hmm…  svobodu a otroctví zároveň.

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Kdo ví…? Já ne.

6 Jaké to je - přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné, než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Nejsem si jistá, že této otázce rozumím.

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
???

8 Jakou knihu právě čtete?
Kruche medium. Rozmowy o fotografii od Macieje Frąckowiaka.

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
V poslední době – Konrad Pustoła. Vždycky – Marina Abramović – pro její jednoduchá a chytrá umělecká gesta.

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
Dvě stále živé – Lime ze série Becoming I a Heron z Carpe Fucking Diem. Life After. Jedno o lásce a touze, druhé o smrti. 
Nejnovější videoinstalace #youtoo o sexuálním harašení a traumatickém stigmatu, které po něm zůstává. 

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrali pro svůj vlastní projekt?
Miluju staré kostely a kaple, jemně nasměrují lidi k soustředění a tichému rozjímání. Takže pravděpodobně nějakou instituci umístěnou právě na takovém místě.  

Gansterer Nikolaus
Gansterer Nikolaus

Nikolaus Gansterer (Rakousko)
*1974, vizuální umělec
žije a působí ve Vídni

web

Nikolaus Gansterer využívá principů kresby a přenáší je z plochy do prostoru. Celostní přístup vyjadřují pohyb těla, kresebná gesta i organizace a skladba předmětů, které do svých instalací vkládá. Myšlení se skutečně děje teď, hledání významu se odehrává tady. Zhmotnění celého procesu právě kresebnými prostředky ukazuje, jak intenzivní sepjetí mezi uměním a myšlením je. To dokládá také projekt, který pro trienále připravil, a sice zhmotněná vize centralistické pozice člověka jako vnímajícího subjektu - která se ale záhy ukazuje jako naivní či přímo chybná. Nic jako centralizovaná struktura neexistuje. Jen systém částí, jehož je člověk sou-částí.

 

studium:
2005-2006  Jan van Eyck Academie v Maastrichtu (Ph.D.)
2000-2002  Universität für angewandte Kunst ve Vídni, transmedia art
1997-2000 Hochschule für Angewandte Kunst ve Vídni, ateliér plastiky (prof. Brigitte Kowanz)
1992 -1997  Universitaät Wien, antropologie

působení:
od 2016 hostující profesor Zentrum Fokus Forschung, Universität für angewandte Kunst ve Vídni
od 2007 vyučující na Universität für angewandte Kunst ve Vídni
1998 spoluzakladatel institut für Transakustische Forschung

ocenění (výběr):
2019/14    grant PEEK pro výzkum v umění, Austrian Science Fund
2018    MAC International Art Award   
2017    Animation film festival, Rakousko
2015    34th Graphic Art Competition Taxispalais, Innsbruck

 

Q&A/ Nicolaus Gansterer

1 Co pro vás znamená universum?
Dobrá otázka! Je to pravděpodobně to největší promítací plátno, nebo spíše promítací prostor. Ve skutečnosti je to obrovská komora s ozvěnou zrcadlící proud lidské tvorby důvěry, tužeb, přání, teorií, orientace a systémů víry, zatímco vesmír sestává z paradoxu: ačkoliv vím, že jsem toho malinkatou součástí – ve skutečnosti nedokážu pochopit, čeho že to vlastně jsem součástí. Navíc se ukazuje, jak málo ve skutečnosti víme a jak limitované je naše vnímání a pojetí celku. Ale když už se rozhodneme přijmout toto dilema, stává se z něj hřiště radostných spekulací a hravých možností. 

2 Cítíte se být součástí systému?
O jakém systému se bavíme a jaký systém je v sázce? Je to světový finanční systém, společenský systém, ekologický systém, politický systém, systém trhu s uměním, můj rodinný systém? Vnímám to tak, že je množství systémů fungujících na paralelních úrovních a většina z nich se silně proplétá. Je téměř nemožné nebýt součástí systému.

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Jsem přesvědčen, že starý (bělošský, mužský, západní) systém mocenských vztahů se musí rozpadnout, aby udělal místo novému porozumění a interakci s naší globální ekologickou a společenskou hemisférou. Nemůže proběhnout nic menšího než radikální posun paradigmatu.  

4 Co pro vás znamená svět umění?
Považuji svět umění za samostatný systém; někdy se zdá velmi malý a omezený vlastními pravidly a dogmaty, které dokonce odporují jeho požadavkům na svobodu uměleckého vyjádření.  I přesto je to však svět sám o sobě, sub-systém, který funguje se zbytkem světa převážně v symbolické rovině vysoce kodifikovaných znakovým systémem. 

Svět umění je schopný vytvořit modelové scénáře, kde realita, nebo přesněji – různorodé reality jsou testovány, rozebírány, zpochybňovány, kritizovány, … Ačkoliv osobně shledávám pouze formální otázky méně zajímavé. 

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Myslím, že je to trochu jako obrovský žaludek trávící všechny ty různé, kreativní podněty. Uvnitř se o sebe všechny třou, ovlivňují se, rozvíjejí se a střetávají.
Umění je vytvářeno lidmi, a proto je také svět umění plný lidské citlivosti, logiky, mocenských her, kreativity, narcismu, ... 

6 Jaké to je – přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Raději, než abych přemýšlel o umění, přemýšlím s a skrze umění. Například když kreslím, je to pro mě způsob myšlení a odrazu mne samého ve vztahu k ostatním. Dovoluje mi to pohroužit se do tématu. Pravděpodobně je to možné i u vaření. 

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Těžká otázka. Někdy to může být opravdu matoucí, zvláště když vytvářím kresby, ve kterých vědomě rozevírám a mažu hranici mezi subjektem a objektem, mezi světem a sebou samým, vnitřním a vnějším.

8 Jakou knihu právě čtete?
Často čtu souběžně více knih, právě teď Philosophical Investigations od Ludwiga Wittgensteina a The Life of Plants: A Metaphysics of Mixture, kde Emanuele Coccia hovoří o rostlinách jako o zásadních, ale často přehlížených, i přesto, že umožňují veškerý život na naší planetě. 

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
Napadá mě Donna Haraway, bioložka a filozofka, publikovala knihu Staying with the Trouble, a Erin Manning, kanadská tanečnice, umělkyně a filozofka.
Obě se mohou pyšnit skvělými texty bez zbytečného zjednodušování, a naopak se zamýšlejí nad všeobecností světa skrze jeho komplexnost.

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
To je na další debatu, ale jsem si jistý, že mé zkoumání kreseb nehmatatelného bude důležité.

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybral pro svůj vlastní projekt?
Rád pracuji s institucemi, které plně podporují mou umělecké vizi i způsob práce.

Gertchen Agata
Gertchen Agata

Agata Gertchen (Polsko)
*1985, grafička
žije a pracuje ve Wroclawi

web

Kresebná a grafická práce Agaty Gertchen je úzce spjatá s věcí, s předmětností. Skrze její faktickou drobnost, konkrétnost a nevyhnutelnou subtilnost směřuje k určitému typu zobecnění. Detail generuje celé universum. Je pozoruhodné, jak přitom adaptuje základní principy zvoleného média či techniky. Jestliže je grafika záležitostí jednotlivých bodů, čar a ploch, jejich množení a gradování, je také takové vnímání světa polské autorky. Její přístup se přitom s každým novým úkolem posouvá na vyšší úrovně - směřuje od skutečného objektu k jeho pojmenování či definici, od věci k jejímu prožitku, od osobní zkušenosti k celému novému životu. Jako bychom se na svět dívali přes zvětšující sklo, které jeho prvky nejen osvobozuje od závislosti na svém okolí, ale také na nás. 

 

studium:
2016 Akademie umění a designu ve Wroclawi (Ph.D.)
2010 Fakulta grafiky a mediálních umění, Akademie umění a designu ve Wroclawi (MA, ateliéry prof. Przemysława Tyszkiewicze a prof. Romana Kowalika)
2009 Tennessee University in Knoxville, USA (semestrální pobyt)
2008 Fine Arts Faculty of the Wolverhampton University, UK (semestrální pobyt)

působení:
od 2016 Ateliér grafiky, Fakulta grafiky a mediálních umění, Akademie umění a designu ve Wroclawi, vedoucí ateliéru
od 2010 Fakulta grafiky a mediálních umění, Akademie umění a designu ve Wroclawi, pedagog
2009-2010 Ateliér kresby (prof. Jacek Szewczyk), Akademie umění a designu ve Wroclawi, technik

ocenění a stipendia (výběr):
2017 10th Biennale internationale d’estampe contemporaine de Trois- Rivières, Kanada (Prix Desjardins)
2017 Akademie umění a designu ve Wroclawi (cena rektora)
2015 International Print Triennial MTG - Cracow 2015 (Cena nadace Tadeusze Kulisiewicze)
2015 SGC International Conference in Knoxville, USA (1. Cena SGCI Members Exchange Portfolio)
2015 9th Polish Print Triennial v Katovicích (Cena děkana Fakulty umění, Univerzita Jana Dlugosze v Čenstochové)

Gregor Dan/ Initi
Gregor Dan/ Initi

Dan Gregor (Česká republika)
*1979, vizuální umělec
žije a působí v Praze

web

Dan Gregor vystupující pod pseudonymem INITI, byl v minulosti členem umělecké skupiny Macula, s níž se podílel na videomappingových projekcích, např. na Staroměstské radnici v Praze (2010) či na New Museum v Liverpoolu (2011). Společně s hudebníkem Floexem vytvořil sérii interaktivních hudebních nástrojů Archifon, které byly prezentovány na (PAF, 2011), následně v Bruselu (Nuit Blanche, 2012),  Linzi (Ars Electronica, 2014), či Glasgow (Sonica Fest 2017). Další jeho série interaktivních světelných soch, nazvaných Netykavka, je součástí veřejné sbírky Espace Multimédia Gantner ve Francii. Mezi jeho výrazné realizace patří scénické zpracování divadelního představení Antikódy pro Národní divadlo v Praze (2014) a Guide v divadle Ponec (2015) s choreografkou Věrou Ondrašíkovou. V současnosti se můžete setkat s jeho prací v různých galerijních prostorách v podobě interaktivní instalace Digital Playground, či v podobě 360° projekce v Planetáriu Praha, na které spolupracoval s norským hudebníkem Biosphere. 

 

studium:
1998-2001 Institut tvůrčí fotografie, Slezská Univerzita
1994-1998 Pražská fotografická škola

výběr z prací:
Initi playground - projekt virtuálních her v reálném prostředí byl prezentován mj. na konferenci interaktivních technik Siggraph, festivalu animovaného filmu v Badenu, festivalu  L.E.V. v Gijónu, festivalu ADAF v Aténách ad.
Biosphere & Initi at the Planetárium - audiovizuální představení s hudbou od norské legendy ambientní hudby Biosphere doplněné o fulldome projekce.
Guide – oceňovaná divadelní inscenace, spoluautor konceptu a autor vizuální složky.
Wind mapp - světelná intervence na fasádu koncertního domu v norském Stavangeru.
Netykavka - série světelných soch prezentovaných na různých výstavách mj. Ars Electronica v Linzi. Jedna z Netykavek je součástí veřejné sbírky Espace Multimedia Gantner ve Francii.
Archifon – spolu s hudebníkem Floexem, série interaktivních instalací přetvářející budovy v hudební nástroje, na které si lidé mohou sami zahrát. Prezentovaná v Bruselu (Nuit Blanche, 2012), Linzi (Ars Electronica, 2014), či Glasgow (Sonica Fest, 2017). 
Václav Havel: Antikódy - experimentální poezie jako podklad pro divadelní inscenaci ND Laterny magiky, spoluautor konceptu a autor vizuální složky. 

Grulkowski Jarosław
Grulkowski Jarosław

Jarosław Grulkowski (Polsko)
* 1983, grafik a kreslíř
žije a působí ve Wroclawi

Kresebná práce polského autora využívá základních principy kresby - je výrazem řemeslné důslednosti, zároveň osobní zkušenosti kreslíře. Tím spíše, že vzniká taktilně, kresbou prsty. Pracuje s polaritou černého pigmentu a bílé plochy papíru. A vytváří řád, je řádem, zjevně však spíše intuitivním, vznikajícím generativně, na základě okolností vlastního tvůrčího procesu. Příznačně se přitom Jaroslaw Grulkowski pohybuje mezi elementy subtilními a globálními, mezi molekulami a oblaky.

 

studium:
2004–2009 Akademia Sztuk Pięknych im. Eugeniusza Gepperta we Wrocławiu, mědirytecké techniky (prof. Andrzej Basaj) a technická kreska (prof. Eugeniusz Get-Stankiewicz)

působení
od roku 2009 Akademia Sztuk Pięknych im. Eugeniusza Gepperta we Wrocławiu, ateliéry grafiky, malby a kresby (prof. Wojciech Lupę)

 

Q&A/ Jarosław Grulkowski

1 Co pro vás znamená universum?

Vesmír nad našimi hlavami je obrazem historie, jejíž počátek zůstane navždy záhadou a sledování hvězdné oblohy je ohlížení se do minulosti. Metaforicky řečeno je pro mě vesmír duševním prostorem, do kterého vstupuji, když tvořím.  Je to také místo neustálého vývoje a změny, hledající nový řád, příslib idyly. Můj vesmír je křehkým následným obrazem obklopující nesmírnosti.

2 Cítíte se být součástí systému?
Mezi existujícími systémy jsou dva, které se týkají téměř každého. První je souborem přijatých norem a zákonů, zahrnující systém, který umožňuje lidem organizovat si svůj společenský život. Druhým je systém změn, příčin a následků, které neustále nanovo vytvářejí vesmír, bez jakékoli lidské účasti. Snažím se žít v tom prvním a jsem v úžasu nad tím druhým.

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Když se člověkem vytvořený systém rozpadá, miliony lidí trpí, provádí se analýzy, píšou se knihy a točí se filmy. Jen hrstka lidí si všimne zhroucení vesmíru. 

4 Co pro vás znamená svět umění?
Chápu umění jako prostor, kde člověk důsledně realizuje své představy a věrně objevuje viditelné odrazy myšlenek, které se zhmotňují v uměleckém díle.

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Umělecké dílo je odrazem umělcových představ a završení kreativního procesu. Je důvodem všech uměleckých zkoumání a analýz.

6 Jaké to je – přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Pro mě je myšlení skrze umění prožívání jeho tvorby a to, být aktivním účastníkem rozhodování, které může mít dopad na podobu umění.

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Umění je něco, co mohu utvářet podle svých představ a na základě svých pozorování vesmíru.

8 Jakou knihu právě čtete?
A New Map of Wonders: A Journey in Search of Modern Marvels od Caspara Hendersona.

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
Jako otec čtyř dcer se neustále účastním jejich procesu objevování světa a můžu sledovat světové fenomény z jiné perspektivy než mé vlastní. Děti vidí jemné nuance, které jsou dospělým skryté a pokládají otázky, které mohou změnit smýšlení moudrých mužů. Večer poslouchám přednášky profesora Krzysztofa Meissnera, významného polského fyzika a odborníka na rané fáze vesmíru. Dojímám se nad prehistorickými jeskynními malbami a obdivuji čínskou historickou krajinomalbu. Jsem také velkým fanouškem německé romantické malby a zajímám se o Bio Art. 

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
Právě pracuji na cyklu nazvaném The Secret Life of Molecules, ve kterém dále rozvíjím svou předchozí práci. Zobrazuji vesmírné úkazy skrz syntézu prvotních forem, rytmizaci modulů a důsledné používání hodnoty.

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrali pro svůj vlastní projekt?
Vítám příležitost ukázat má díla na Trienále současné středoevropské kultury a umění v olomouckém Muzeu umění. Rád bych ukázal projekty, které obohatí diváka a dosáhnou té nejvyšší umělecké úrovně. Jsem otevřený tomu, jak se to dále vyvine.

Gunstheimer Jana
Gunstheimer Jana

Jana Gunstheimer (Německo)
*1974, vizuální umělkyně, kreslířka
žije a pracuje v Jeně

web

Práce německé kreslířky Jany Gunstheimer překračuje úzký rámec dvourozměrného obrazu, zároveň ale zůstává bytostně obraznou. Pohybuje se na tenké hranici skutečnosti, podvrací ji, rehabilituje, odhaluje, nastiňuje její možnosti. Výjimečná řemeslná zručnost jí umožňuje vytvářet jasná a čitelná kresebná zátiší, portréty či prostorové studie, to znamená těžit z tradice kresby jako zdroje všech vizuálních umění, stejně lehce ale využívá také její druhé přirozenosti – schopnosti konstruovat význam, definovat, spekulovat. V ojedinělých momentech lze téměř cítit vlastní rozpoložení autorky, záblesky zájmu či netrpělivosti, jejich správná identifikace, stejně jako identifikace pevného významu sdělení, je ale nejistá. 

 

působení
od roku 2016 Bauhaus Universität Weimar, experimentální kresba a malba (prof.)
2014/2015 HBK Braunschweig, experimentální kresba a instalace, hostující profesor

ocenění a stipendia (výběr):
2018 Falkenrot-Preis, Berlín 
2016 Prix de Dessin Contemporain, Paříž (finalistka)

Hajdú József
Hajdú József

József Hajdú (Maďarsko)
*1961, fotograf
žije a působí v Budapešti

József Hajdú fotografuje převážně architekturu, zaměřuje se na industriální krajinu, staré továrny, krajinu proměněnou těžbou nerostných surovin a vytváří černobílé fotografie s lyrickým nádechem. Ukazuje krásu starého, opuštěného světa, který zaniká. Kromě tohoto ústředního tématu své fotografické tvorby se věnuje i zátiší, v nichž s patrným obdivem k Josefu Sudkovi a s technickou dokonalostí zachycuje čokoládové figurky či šálky čaje. Zcela samostatnou kapitolu v jeho tvorbě představují  fotografie hudebních nosičů /rentgenových snímků. 

 

studium
Technická univerzita v Miskolci

působení
fotograf a dokumentátor Poštovního muzea v Budapešti
od roku 1994 člen Asociace maďarských fotografů
1987-1991 člen Studia mladých fotografů (FFS)

ocenění:
2007 cena Rudolfa Balogha
1998 držitel mezinárodního ocenění Polaroid awards
1993-96 držitel Pécs József Photographic Art Scholarship – album Ipari táj (Industriální krajina, 1998)

 

Q&A/ József Hajdú

1 Co pro vás znamená universum?
Universum pro mne znamená vesmír/vešekerenstvo, asi jako pro všechny ostatní... ale možná jsem neporozuměl otázce.

2 Cítíte se být součástí systému?
Ano, cítím. 

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Teď, během pandemie Covid-19, se ukázalo, že pokud se do systému dostane nějaký rušivý element, nastane panika a i dosud stabilní věci se stanou nejistými. 

4 Co pro vás znamená svět umění?

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?

6 Jaké to je - přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné, než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Otázky číslo čtyři až sedm směřují k tomu samému, proto bych na ně rád odpověděl souhrnně.
Má situace je poměrně specifická, a to jak z pohledu umělecké tvorby, tak života mimo umění. Vystudoval jsem totiž technickou univerzitu a nějakou dobu pracoval jako stavební inženýr. Během studijních let jsem však fotografoval, stále více mě zajímala technologie fotografie a její možnosti vyjadřování. Už v té době jsem také věděl, že bych se chtěl zabývat fotografováním, nebyl jsem si ale ještě jistý, jakým způsobem. I proto jsem začal pracovat v průmyslu, jakmile se mi však naskytla příležitost, okamžitě jsem své zaměstnání změnil. Ucházel jsem se o práci fotografa architektury v jedné architektonické kanceláři, a právě díky tomu jsem se stal později fotografem z povolání. V roce 1992 jsem přišel do styku s Muzeem pošt, kde jsem se podílel na přípravě výstavy věnované výstavbě poštovních stanic. Po vernisáži mi muzeum nabídlo práci na částečný úvazek ve fotografickém archivu. Nabídku jsem přijal a v archivu pracuji dodnes. Na staré techniky fotografie jsem se zaměřil také profesně, abych své práci zde lépe porozuměl.
Současně jsem se zapojil do různých, především fotografických spolků. V roce 1988 mě přijali do Studia mladých fotografů (Fiatalok Fotóművészeti Stúdiója). Tato organizace měla za úkol suplovat neexistující vysokoškolskou výuku fotografie. Po dobu čtyř let “studia” jsme měli možnost navštěvovat přednášky teoretiků i praktiků, a zároveň nám byly zadávány tematické úkoly. Období, během kterého působil Gábor Kerekes - kterého považuji za svého mistra a učitele - jako umělecký ředitel institutu, pro mne bylo velice důležité, téměř nenahraditelné, jednak kvůli umělecké atmosféře, ale také pro samou možnost tvořit.
Málokdy fotografuji jen tak. Vždy uvažuji v rozsáhlejších celcích a snažím se je důsledně uskutečnit. Obrazy nejprve promýšlím, pak je naskicuji, aby při samotném fotografování vznikaly snáz. Za nejdůležitější část umělecké tvorby považuji vyvolání snímku - jeho provedení, co možná nejvíce shodné s mou představou. Dokud obraz existuje jen v ní, je jen můj. V momentě, kdy se rozhodnu o něj podělit, vystavit jej, umístit jej na zeď jako umělecký artefakt v jeho finální podobě, začnu s realizací. V této chvíli se ještě pořád může změnit materiál i médium, protože samotný proces fotografování mě vždy může něčím překvapit. Veškeré moje snahy směřují ke vzniku díla. Všechny mé projekty jsou také úzce spjaty s mým životem a často vznikaly v návaznosti jeden na druhý.
V posledních letech pracuji také se snímky z archivu muzea. Více to rozvedu v desáté otázce. Moje fotografická práce je ale naprosto nezávislá na té muzejní, která zahrnuje úkony počínaje péčí o sbírky, přes fotografování artefaktů až po provádění v muzeu. Jsme malá instituce. Nadále se však zabývám také fotografováním architektury, které je plné intelektuálního dobrodružství, fascinujících staveb a kreativních stavitelů. Tuto část své práce však řadím spíše k užitému umění.

8 Jakou knihu právě čtete?
V tuto chvíli čtu The Revenge of Analog od Davida Saxe, která vyšla v roce 2016 ve Spojených státech, kde měla obrovský úspěch. V maďarském překladu ji vydali až v roce 2019. V samostatných kapitolách se zabývá audiomédii (vinyl vs. streaming), papírem (zápisník vs. iPad), hrami (deskové vs. počítačové hry), to vše s ohledem na to, jakou proměnou prošlo vnímání analogových a digitálních technologií během posledních deseti až patnácti let. Představuje různé průvodní jevy zejména v Americe, některé z nich jsou pro nás také méně známé. Především se je snaží představit, jejich hlubší analýzu vynechává, ale i přesto je to velice zajímavá četba. Nejdelší kapitola se zabývá renesancí vinylu a to se dotýká i mě osobně. 

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
Je několik osobností, které mne svou uměleckou tvorbou nebo filozofií v posledních dekádách silně ovlivnily. V druhé polovině 80. let, na začátku mé fotografické kariéry, to byli hlavně Bergman a Antonioni a jejich raná černobílá tvorba z 60. let. A pak následovala řada jiných fotografů.
Asi před třiceti lety jsem viděl výstavu Josefa Sudka v budapešťské Kunsthalle, která mi kromě úžasných fotografií ukázala, že k vytvoření autentického životního díla člověk nepotřebuje procestovat celý svět, ale postačí klidně zhruba stokilometrový okruh a silná osobnost, která drží celé toto dílo pohromadě. 
Dalším důležitým momentem byl projekt Theater series Hiroshi Sugimota, jenž ve mě utvrdil osobní přesvědčení: to, co vidím na obraze, není nic jiného, než výsledný produkt jednoho myšlenkového procesu. V každém kině totiž pořídil jen jednu fotografii, clona fotoaparátu byla ale otevřena během celého promítání filmu, a proto je na fotografii oblast promítacího plátna “vypálená” doběla.
Kromě práce v muzeu jsem dokumentoval architekturu pro periodika, umělecké sbírky nebo architekty, z nichž několik znám také osobně. Od nich jsem se poprvé doslechl o švýcarském architektovi Peteru Zumthorovi a jeho Bruder Klaus Field Chapel. Tato stavba skvěle vyjadřuje filozofii architekta, jeho přístup a respekt k místním materiálům a specifikům vůbec. Jejím základem se stal uzavřený prostor zalitý betonem a obestavěný dřevěnými sloupy. Ty byly postupně spáleny, takže na vnitřních zdech kaple zanechaly jen svůj otisk. I když někdo vidí tuto stavbu pouze na fotografii, tento obraz se mu nenávratně vryje do paměti. Zumthorovo dílo, dílo stavitele i myslitele, na mě mělo velký vliv - jako by při každé své práci myslel v obrazech.

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
Měl jsem několik tvůrčích projektů, které se nějakým způsobem vážou k mé práci v muzeu. Právě tam, během jedné z výstav věnovaných starým technikám, jsem také objevil několik rentgenových LP desek, které daly impulz mému dalšímu bádání. V muzeu, kde vedu fotografický archiv, jsem našel sbírku devatenácti originálních snímků budovy temešvárského poštovního ředitelství z roku 1913. Na snímcích interiérů jsem si všiml několika nástěnných hodin s aktuálním časem. Autorem fotografií byl Mór Erdélyi, fotograf císařského a královského dvora. Seřadil jsem je podle času na hodinách a na základě značení (dnes EXIF data). Cyklus jsem nazval Jeden den Móra Erdélyiho. Bylo to navíc v roce 2013, přesně sto let od vzniku původních snímků.
V současné době zkoumám přenos obrazu na ochranný papír ve fotoalbech, tedy otázku způsobu správného nebo nesprávného uskladnění fotografií. Zajímá mě problematika toho, zda může být otisk fotografie vnímán jako originální obraz, podobně jako u papírového negativu talbotypie. A také to, jak dlouho trvá vyrovnávací proces, než se přenese obraz na ochranný papír, což je jev známý jako image transfer objevující se třeba u zřídka otevíraných fotoalb. Originální obraz časem bledne, otisk na ochranném papíře se stává sytějším. Tento ochranný papír připomínající tenkou blánu tedy pravděpodobně originál nechrání, ale poškozuje.

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrali pro svůj vlastní projekt?
Pro ty fotografie, jejichž papír je polotransparentní, je důležité, aby se daly podsvítit. Proto je vystavuji v lightboxech. V současné době jednám s vedením Robert Capa Contemporary Photography Center, kde mají lightboxy o velikosti 70 na 100 centimetrů, a menší sál pro vystavení 12 až 15 takových obrazů. Současná situace však plány centra mění, což  samozřejmě vyvolává různé otázky. 

Herbert Aniko
Herbert Aniko

Aniko Herbert (Maďarsko)
* 1984 vizuální umělkyně
žije a působí v Budapešti

web

Aniko Herbert dlouhodobě tematizuje tradiční polarity lidského a přirozeného nebo přírodního světa. Její tvorba je komplexní, subtilní, autorka využívá základní stavebních prvků a materiálů, nejčastěji papíru. Instalace, které vytváří typicky reagují na místo. Výsledkem je ekosystém v pravém slova smyslu.

 

studium:
2017 Muhu Print, Muhu Island
2013 Slow Film workshop, Sárospatak-Eger
2010-2011Akademie Károlyho Eszterházyho, Eger
2006-2010 Akademie Károlyho Eszterházyho, kresba a vizuální komunikace, Eger

Kindernay Michal
Kindernay Michal

Michal Kindernay (Česká republika)
*1978, intermediální a zvukový umělec
žije a působí v Praze

web

Michal Kindernay patří k výrazným osobnostem na poli současného intermediálního a zvukového umění. Ve své tvorbě kombinuje řadu médií od prostorových audiovizuálních instalací a objektů, přes videodokumenty a terénní nahrávky až k elektroakustickým kompozicím, jejichž společným jmenovatelem je vždy hluboký zájem o environmentální procesy a ekologická angažovanost. Je tichým pozorovatelem, neúnavným průzkumníkem, nevšedním vědcem a vytrvalým experimentátorem. Jeho tvůrčí metody mají pevný základ ve skutečnosti a faktech, jejich výsledná podoba je však mimořádně vizuálně a emočně působivá. 

 

studium:
2004–2008 Fakulta výtvarných umění, Vysoké učení technické v Brně, ateliér Video (Peter Rónai)
2009–2012 Centrum audiovizuálních studií FAMU, Akademie múzických umění v Praze (Miloš Vojtěchovský)

působení:
od 2016 Prague College
od 2015 Centrum audiovizuálních studií FAMU, Akademie múzických umění v Praze

Kokesch Ádám
Kokesch Ádám

Ádám Kokesch (Maďarsko)
*1973, vizuální umělec
žije a tvoří v Budapešti

web

Práce Adama Kokesche je typická hravostí, lehkostí, espritem jemného půvabu, který nicméně skrývá podstatná sdělení. Svět je tvořen systémem prvků, ani ne věcí, ale znaků a signálů, které je ohlašují. Jejich intenzita se různí a v průběhu procesu orientace mění. To, s čím máme co do činění je organická spleť, generující své vlastní čtení. Jakkoli intuitivní a nenáročný, proces její konstrukce má své pevné - estetické - dno. Dobrat se k němu je však téměř nemožné. A utéci mu pak už nelze vůbec. 

 

studia:
1994–2003 Akademie výtvarných umění (prof. Dóra Maurer)

ocenění, stipendia a rezidence:
2013 Banska st a nica, Bánská Štiavnica, Slovensko
2011 Futura AIR, Triangle Studios, New York
2009 AIR, Novia, Nykarleby, Finsko
2007 AIR Artists In Residence Laboratory, Zámek Ujazdowski Warszawa
1998 Sommer Akademie, Salzburg
1998 Member of the Studio of Young Artist’s (FKSE)

Koós Gábor
Koós Gábor

Gábor Koós (Maďarsko)
* 1986, grafik
žije a pracuje v Budapešti

web

Grafika je technikou výjimečnou ve své vnitřní dvojdomosti - vytváří a zároveň reprodukuje. Gábor Koós ukazuje, jak samonosná tato schopnost je. Násobeno navíc využíváním papíru nejen jako podložky, ale také stavebního materiálu. Svět, který takto vzniká, je dokonalým otiskem toho původního. Provází jej přitom otázka, zda jím není přímo, protože spolu s tvarem a strukturou si osobuje také tíži zkušenosti, pomíjivého prožitku. Ten má schopnost se osamostatňovat, rytmizovat, připojovat k jiným a také téměř svévolně adaptovat, byť už možná pouze v naší představivosti. 

 

studia:
2010 Glasgow School of Art, malba a grafika
2007 - 2012 Maďarská univerzita výtvarných umění (MKE), grafická umění a volná tvorba

ocenění, stipendia, rezidence (výběr): 
2015 Kunststiftung Baden-Württemberg , Stuttgart
2015 Meetfactory, Praha
2015/2014/ 2013 stipendium Gyula Derkovitse, MANK
2014 Nadace pro maďarskou grafiku, grafika roku
2014 Áno Lino, Banská S T ANICA, Banská Štiavnica
2014 XXVI. Miskolc Graphic Triennal, Nadace pro maďarskou grafiku 

Korček Peter
Korček Peter

Peter Korček (Slovensko)
*1980, fotograf
žije a působí v Bratislavě

web

Fotografický příběh Tu je náš raj (2017) reflektuje vzájemnou interakci člověka a prostředí, ve kterém musí žít. Letimotivem fotografií je záznam procesu hledání a vytváření domova ve slovenském hlavním městě Bratislavě. Korček ve svých fotografiích sleduje antagonistický vztah statických panelových sídlišť a zdevastovaných prostranství v kontrastu s nečekanými kreativními gesty jeho obyvatel. 

 

studium:
1999-2004 Ekonomická univerzita v Bratislavě
2011-2018 Slezská univerzita v Opavě, Institut tvůrčí fotografie

ocenění:
2017-2013 Slovak Press Photo

Krtička Jan
Krtička Jan

Jan Krtička (Česká republika)
*1979, vizuální umělec, autor zvukových instalací a hudebník
žije a působí v Liberci a Ústí nad Labem

web

Jan Krtička se přes realizace environmentů a instalací přesunul k prakticky neviditelným zvukovým instalacím. Společná je těmto prostředkům dočasnost a jistá efemérnost. V environmentech pracoval s běžnými přírodninami jako je listí nebo sníh a v instalacích třeba s podobně netrvanlivým sádrokartonem. V jeho zvukových instalacích se dematerializace, jeden z postupů konceptuálního umění, prosazuje ještě výrazněji. Zdroje zvuku nijak neukrývá, často ale v pravidelných rastrech splývají s architekturou prostorů, kde vystavuje, nebo pro ně vytváří sokly jako pro sochy. Sochu zde ale nahrazuje zvuk nebo mluvené slovo. V instalacích se projevuje Krtičkův silný zájem o dokumentaci umění, jeho možnosti a limity. V posledních dílech se zaměřuje na témata spojená s prací. 

 

studia:
2008–2014 Fakulta umění a designu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Vizuální komunikace
2000–2006 Fakulta výtvarných umění VUT Brno, Ateliér sochařství II
1997–2002 Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy

působení:
od 2015 Fakulta umění a designu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Kútvölgyi-Szabó Áron
Kútvölgyi-Szabó Áron

Áron Kútvölgyi-Szabó (Maďarsko)
* 1985, vizuální umělec, sochař
žije a pracuje v Budapešti

web

Práce Árona Kútvölgyi-Szabó je téměř transparentní. Jeho kresby, tisky, instalace sdílejí preciznost a jasnou strukturu. O to více subverzivní však jsou. Ať už se jedná o analýzu grafických struktur, rozklad znakových systémů nebo znalostí a informací, které nesou, vždy dojdeme do bodu, kdy si přestaneme být jistí tím, co je pravda a co její negace. Konspirace se jeví jako věrohodná, logický systém jako podvratný. Otázek k zamyšlení je o to více, že se nejedná o prostá data či vizualizaci “uměleckého výzkumu”, ale že se zjevně pohybujeme v materiálním prostředí, v prostředí, v němž je umělecké dílo zdrojem estetického prožitku. Áron je nakonec povahou sochař. 

 

studia:  
2018 Maďarská vysoká škola výtvarných umění (MKE), (Art.D.)
2008-2013 Fakulta hudby a výtvarných umění, Universita v Pécsi
2007 Engelsholm Højskole, Dánsko, sochařství
2004-2008 Katolická univerzita Pétera Pázmányho, Fakulta humanitních studií, dějiny umění a filosofie

ocenění, stipendia a rezidence (výběr):
2020 Herczeg Klarą díj (vítěz, spolu s György Jovánovicsem)
2019/ 2017 Esterházy Art Award (finalista)
2019 Leopold Bloom Art Award (finalista)
2018  Visegrad Research Scholarship at the Open Society Archives
2018 Dům umění města Brna, artist-in-residence
2017/ 2016/ 2015 stipendium Gyula Derkovitse
2017 Collegium Hungaricum Berlín
2016 PROGR, Bern, artist-in-residence
2015 Kunststiftung Baden-Württemberg, artist-in-residence

 

Q&A/ Áron Kútvölgyi-Szabó

1. Co pro vás znamená universum?
Pro mě je universum zpočátku určitým druhem totality, celistvosti - ne ale nutně uzavřeného systému věcí. Nejen proto, že se rozšiřuje (z kosmologického hlediska), ale také proto, že je v neustálé metamorfóze. Proto je také nepředvídatelné a plné překvapení. Je to potenciál, všechno, co kdy existovalo a může existovat, a také všechny možné varianty a kombinace prvků v čase a prostoru.
Druhým aspektem je jeho nepřístupnost, a to v tom smyslu, že je fyzicky nedosažitelné a mentálně neuchopitelné - alespoň ve svém celku. Prostě ho nemůžeme, a nikdy toho také schopni nebudeme, v rámci svých lidských možností zvládnout. To bychom neměli ztratit ze zřetele.
Třetí aspekt je s tím úzce spojen - koncept universa nám může poskytnout zvláštní perspektivu, nelidskou, která přehlíží naše pozemské dimenze a tělesné smysly. Tento jedinečný přístup je blíže myšlenkovému experimentu, kde simulace a vizualizace (čistě na základě vědeckých údajů, měření a komplikovaných výpočtů) mohou nabídnout jakýsi pohled Božího oka, který může volně putovat časoprostorem a vidět planety, které nikdy nebudeme moci vidět my, pouhým okem. Slouží tedy lidstvu jako určitý druh vnější představivosti, která není vázána na Zemi.

2. Cítíte se být součástí systému?
V obecném smyslu ano, protože v tomto bodu globalizace nemůžeme skutečně vystoupit z velkého systému, nevyhnutelně se s ním zaplétáme - i když se v něm cítíme nepříjemně. Vrstvy sociálně-politických a ekonomických systémů jsou v našem životě tak hluboce provázané, že jakákoli možnost odchodu je odsouzena k nezdaru (zejména zde v hustě osídlené Evropě). Když přemýšlím o tom menším systému, světě umění, ten je na rozdíl od toho předchozího svobodnější (ve smyslu připojení i odchodu). Pokud ale chcete něco dokázat na profesionální úrovni, musíte být skutečně jeho součástí.

3. Jak se cítí, když se rozpadne jeho struktura?
Rozpad je znám každému, kdo strávil svůj život v Maďarsku v posledních 3-4 desetiletích. Je to neustálý stav, nejen v historickém měřítku, ale také na každodenní úrovni, kde legislativa, která se objeví přes noc, může změnit pole a pravidla pro kompletní odvětví bez smysluplných předchozích diskusí nebo dlouhodobého plánování. Komplikace spočívá v tom, že tyto ad hoc politické praktiky jsou polovinou společnosti chápány akt zkázy, ale pro některé je to dlouho očekávaná změna a zlepšení. Podle všeho jde o světonázor a/ nebo politické preference, ale protože obě strany žijí ve svém paralelním vesmíru, neexistuje shoda v tom, zda lze určitou změnu označit za pozitivní nebo negativní. V tomto kontextu je tedy rozpad všudypřítomný a současně neexistuje - záleží na tom, koho se ptáte.
Pokud však uvažujeme o současné pandemické situaci, rozpad systému dosahuje zcela nové úrovně. Bereme příliš mnoho věcí jako samozřejmost a máme tendenci zapomínat na to, jak křehká může být naše civilizace a demokracie - nemluvě o naší lidské existenci. Jsme překvapení, když se skutečně stane předvídaná událost. Zajímalo by mě, zda se z této lekce vůbec poučíme, nebo uděláme tyto chyby znovu - například v případě nadcházející klimatické krize.

4. Co pro vás znamená svět umění?
Umělecký svět považuji za vrstvu komplexního sociálně-ekonomického systému, který nás obklopuje, ať se nám to líbí nebo ne - je to podmínka všeho. I když je modus operandi světa umění nepochybně sama o sobě zajímavým a někdy kontroverzním tématem, do své umělecké praxe jej nezapojuji, ani nepoužívám vnitřní odkazy v rámci dějin umění.
Když jsem studoval v Pécsi, zvláště po promoci, jsem se o to, jak se na umělecké scéně v Budapešti uchytit, zajímal hodně. Díky několika šťastným okolnostem (členství v SYAA, opakovaný zisk Derkovitsova stipendia, vlastní studio a pravidelné výstavy) to proběhlo celkem hladce - ale samozřejmě to nějakou dobu trvalo. V tomto okamžiku svého života cítím, že jsem součástí místního a regionálního systému, cítím se v nich pohodlně, ale stále směřuji ke kontinentální (možná i globální) přítomnosti.

5. A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
V mém případě je koncept uměleckého díla trochu tekutý, protože mám ve svých instalacích tendenci používat prvky, které se v mém ateliéru mohou zdát jako běžné předměty, ale v kontextu výstavy se stávají uměleckým dílem. Některá pomíjivá součást výstavy může být čistě místně specifická nebo může být zničena během demontáže, takže v jistém smyslu nejsou stvořeny na věčnost. Na druhou stranu je ale přečká jejich dokumentace, a koncept instalace tak může zůstat zachovaný.

6. Jaké to je - přemýšlet o umění a skrze něj? Je to jiné, než přemýšlet o politice, vztazích s lidmi nebo, když na to přijde, o vaření?
Myslím, že můj analytický přístup je obecně blíže přemýšlení prostřednictvím umění, protože se pokouším porozumět a odhalit vnitřní souvislosti a vztahy. Ve své praxi nehledám žádnou formu sebevyjádření. Raději se zaměřuji na jevy, které určují náš každodenní život, i když se zpočátku zdají být trochu teoretické nebo abstraktní, domnívám se ale, že všechny mají určitou relevanci a aktuálnost - jako v případě post-pravdy a alternativních příběhů (například konspiračních teorií, popírání vědy nebo divoké politické rétoriky), které se na globální úrovni zdají být jistým typem 'zeitgeistu'. Tím, co mě ale konkrétně zajímá, je na jedné straně jeho vztah k základním epistemickým problémům (tvorba znalostí a protikladů) a na druhé straně to, jak transformuje naši současnou představu o skutečnosti a pravdě (a z dlouhodobého hlediska náš každodenní život). Jak k tomuto posunu došlo a proč nyní, jak funguje a jaký je jeho modus operandi? Je to přirozený vývoj, nebo to urychlily a zhoršily další faktory?
Když se ohlédnu zpět na svá raná díla, uvědomím si, že zde tento širší zájem byl vždy přítomen, ale samozřejmě s jiným zaměřením. Někdy mám pocit, že moje umělecká praxe je podobná pohybu satelitu: mám tendenci obíhat kolem stejného tématu a pokouším se ho uchopit z různých úhlů pohledu, s odlišnou sadou nástrojů. Přirozeně se tyto nálezy navzájem překrývají (jako u leteckých snímků), někdy se po letech vrátím k určitému aspektu a pokusím se to přehodnotit s jinou citlivostí nebo v jiném kontextu.

7. Jak rozlišujete mezi uměním a okolním světem?
Nemusím je nutně rozlišovat, jak jsem již zmínil dříve - snažím se inspirovat světem a tím, co nás obklopuje. Uzavřená bublina uměleckého světa mnou sama o sobě nepohne. Ale otázky, položené výše (ať už jsou praktické, teoretické nebo filozofické), by mě jistě zaujaly i jako obyčejného člověka bez jakékoli umělecké praxe.

8. Jakou knihu teď čtete?
Nedávno jsem dočetl Petera Pomerantseva, Nothing Is True and Everything Is Possible: The Surreal Heart of the New Russia (2014, PublicAffairs Books) a Timothyho Snydera, The Road to Unfreedom: Russia, Europe, America (2018, Tim Duggan Books). Částečně souvisí s mým doktorským studiem, při němž zkoumám koncept post-faktuality a roli obrazů v procesu vytváření znalostí i protichůdných alternativních příběhů (především v politice a konspiračních teoriích). V této fázi svého uměleckého výzkumu jsem se zaměřil na původ současných post-faktických jevů, které mě zavedly právě do Ruska. Kromě odborných textů se snažím pravidelně číst maďarskou současnou literaturu, například Jánose Háye, Dénese Krusovszkého nebo László Krasznahorkaie.

9. Můžete jmenovat umělce, vědce, filozofa nebo jinou osobu, která vás inspiruje svou prací a myšlením? Proč?
Místo jmenování konkrétních lidí bych raději zdůraznil jedinečný přístup, který je pro mě jako umělce i člověka inspirativní a fascinující: praxe forenzní architektury a Bellingcat. Tyto interdisciplinární metody založené na výzkumu mají mnoho společného, ​​i když se sada nástrojů může čas od času lišit. Obecně jde o směs investigativní žurnalistiky, open-source inteligence, kontroly faktů, 3D modelování a simulace, geolokace a mnoha dalších, pokud to konkrétní případ vyžaduje.
Zvláště zajímavé pro mě je, jak vzájemně porovnávají své zdroje s původním 3D prostředím, aby dosáhli větší soudržnosti a přiblížili se smysluplnému závěru. Myslím, že je metoda rekonstrukce klíčová, protože můžete vykouzlit zdánlivě věrohodné verze pravdy tím, že zanedbáte ty, které nezapadají do vašich zjištění, ale pokud to uděláte s takovou prostorovou citlivostí, můžete přestavět původní 3D situaci a identifikovat v každém fragmentu informaci. Tato „magická soudržnost“ je jednoduše odvozena z povahy prostorových a obrazových informací, které se řídí spolehlivými pravidly umožňujícími propojení takových vodítek jako jsou stín na satelitním snímku s architektonickou topologií, analýzou rámování a zorného pole dle polohy kamery. A umožňují tak zjistit, kde a kdy byly dané videozáznamy nebo snímky pořízeny.
Pokud do sebe vše zapadá a koreluje, pak můžete dojít k závěru a říci „toto je nejblíže pravdě“. Pokud by byl důsledně proveden, tento závěr překoná svou vnitřní konzistencí ostatní soupeřící interpretace a hypotézy - a nakonec může pomoci vyřešit debatu, která by jinak zůstala sporná a navždy pochybná. V době, kdy se propaganda pokouší kalit vodu nekonečnými dezinformacemi a zaplavit média neomezenými „verzemi pravdy“, je to maximum, co můžeme udělat, abychom poukázali na to, která část pravdy je ve skutečnosti známá.

10. Kterou ze svých prací považujete za nejlepší výraz vašich současných záměrů, možností a tužeb?
V tuto chvíli doufám, že tu, kterou se chystám rozvíjet. Zpětně si ale myslím, že pro mě byla osobně nejuspokojivější instalace Carnival of facts v Ludwig Museum Budapest (Leopold Bloom Art Award 2019). Také proto, že to všechno začalo v Domě umění v Brně, dvouměsíčním pobytovým programem zde, při němž jsem začal pracovat s tématem konspiračních teorií. A skončilo samostatnou výstavou v Galerii G99 s názvem Patterns of Counterknowledge. Poté jsem tento zájem vtělil do svého doktorského studia, a po skupinové výstavě (Anatomy of Photography, Győr) se celá tato akce uzavřela. K dosažení finální podoby jsem potřeboval čas a udělat právě tyto kroky. Bez nich, bez těchto příležitostí a dalších drobných okolností, by se nic z toho nestalo.

11. A které muzeum, galerii nebo jiný prostor byste si vybral pro svůj vlastní projekt?
Rád bych uskutečnil instalaci v prostoru, který má výlohu a dvě patra nebo alespoň nějakou možnost dívat se dolů z vyvýšeného úhlu pohledu. Nemusí to být nutně průmyslová hala (jako je Fait Gallery v Brně), může to být také méně velkolepý prostor, ale jde o to mít tři různé pohledy, se kterými lze pracovat. První dojem by byl zvenčí (skrz sklo, jako obraz), druhý, když návštěvník prochází prostorem (z běžné perspektivy), a třetí je nadhledu, z neobvyklého úhlu pohledu Božího oka.
Tento způsob instalace by vyžadoval, aby návštěvník neustále přehodnocoval a znovu zvažoval, co právě viděl zvenčí nebo z přízemí. Neustálé změny perspektivy by také odhalil nové aspekty či významy, a zároveň přepisovaly původní dojmy. Jelikož by nešlo o jednosměrnou organizaci, divák by musel sestoupit, instalací projít znovu (v opačném směru) a konfrontovat všechny tyto nové poznatky se starými vírami.

Leszczyńska Joanna
Leszczyńska Joanna

Joanna Leszczyńska (Polsko)
* 1978, grafička
žije a pracuje ve Varšavě

web

Vizualizace komplikovaných vědeckých teorií a poznatků je sama o sobě fascinující. Dokládá to také tvorba polské grafičky Joanny Leszczyńské, jejíž “tabule a výkresy” zahrnující soustavy vzorců, výpočtů a nákresů, představují celou jednu část univerza - tu abstraktní. Lze se ptát, co je za ní, co všechny ty vzorce popisují? A zamýšlet se přitom nad tím, jak proces poznání a definice funguje. Kde jsou zdroje imaginace. A kde její hranice. Nikde si věda a umění nejsou bližší, než právě v tomto momentu. Tím spíše, že každý pokus o porozumění pouze navazuje na ten předcházející a predikuje přitom ten následný. 

 

studium:
2010-2016 Akademie výtvarných umění ve Varšavě, ateliér grafiky (prof. Błażej Ostoj Lniski), Art.D. 
2008–2010  Akademie výtvarných umění ve Varšavě, ateliér grafiky (prof. Romuald Socha), MA 
2003–2008  Akademie výtvarných umění v Lodži, ateliér textilu (prof. Krystyna Jaguczańska)

ocenění, stipendia a rezidence (výběr):
2018 Mezinárodní trienále grafiky Kraków (čestná cena)
2014 III Mezinárodní trienále grafických umění Warszawa, (cena Nadace Tadeusze Kulisiewicze)
2012 Mezinárodní trienále grafiky Kraków (cena Toshihiro Hamano D.H.C.) 
2012 Grafika KISS PRINT  Warszawa (cena společnosti Fabriano)
2011/2010  GRAFIKA WARSZAWSKA (Grand Prix 2010)

 

Q&A/ Joanna Leszczyńska

1 Co pro vás znamená universum?
Co se týče mě, vesmír je úžasný mechanismus života, který sestává nejen ze všech živých i neživých částic hmoty, ale také z energie, která je uvádí do pohybu. Je dost zřejmé, že každý z nás se v něm objeví na kratičkou kosmickou chvíli jako v kouzelném astrolábu. Nezbývá než si to užít! 

2 Cítíte se být součástí systému?
Samozřejmě, cítím se být součástí systému a s pokorou přijímám fakt, že Země je pouze malý kus kamene v prostoru nepředstavitelného rozsahu a že počátek našeho systému byla jen jedna z mnohých událostí, které se odehrály v už vyspělém vesmíru. Pokud je tedy naše planeta považována jen za pylové zrnko v tomto systému, vyvstává otázka – "Co jsme v něm potom my?" 

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Přirozenými prvky vesmíru jsou život, smrt, nepřetržitý pohyb a transformace. Proces rozpadu je v tomto kosmickém prostředí potřebný a přirozený, jednoduše proto, že vede k novému fenoménu. Ten může být chápán jako proces vytváření prostředí pro novou energii. Pak je tady také obecná víra, že nám nezbývá dělat nic jiného než přijmout tento stav.   

4 Co pro vás znamená svět umění?
Svět umění je pro mě prostředí, ve kterém mohou umělci vyjádřit své vnitřní pocity o životě, aniž by přitom mluvili. Je to svět, který je postaven na mých vlastních uměleckých pravidlech. Nic v něm není zřejmé a jisté. Dva plus dva sice nejsou čtyři, ale stejně mi to dává pocit něčeho stálého. 

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Základní! Nutí nás vidět věci, na kterých záleží! Na moment se zastavíme ve své denní rutině. Umělecké dílo nás dojímá a vyvolává emoce (ne vždy jen pozitivní), rozbuší nám srdce. Vytváří nové pohledy.

6 Jaké to je – přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Umění je dle mého pohledu nedílnou součástí života. Přemýšlení o umění se nedá oddělit od přemýšlení o úplně praktických, všedních činnostech. V každé oblasti života můžeme najít zrnko umění. Někdy při povídání si s přítelem, jindy při vaření pro milovanou osobu. Umění se dá najít kdekoliv!

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Pochybnosti o tom, jak rozeznat, co je a co není umění, se už dlouho objevují nejen mezi konzumenty umění, ale i mezi umělci samotnými. Pochyby mohou vést k rozčilení, pocitu trapnosti a v nejlepším případě k vtipným situacím. Podle mě bychom se tím neměli příliš zabývat. Pevně věřím, že umění je kdekoliv, kde jej můžu pociťovat, a zčistajasna se objevuje na překvapivých místech (ve skladišti s náhradními cyklodíly, v hodinářské dílně, v lese mezi starými duby a někdy dokonce i v galerii! :-)

8 Jakou knihu právě čtete?
Na nočním stolku mám vždy několik knih, které průběžně čtu. Často se výrazně liší jak obsahově, tak i tématem, kterým se zabývají. Možná je to proto, že si potřebuji udržet odstup, nějakou protiváhu? Takže teď mám v ruce: The Evolution of Beauty od Richarda O. Pruma, Ludzkość poprawiona od Grzegorze Lindenberga, Are We Smart Enough to Know How Smart Animals is? Od Frans de Wall a In the Shadow of Man od Jane Goodall. Asi nebudu první, kdo zmíní, že pandemie koronaviru nasměrovala mou pozornost k životu zvířat a k přírodě obecně. Bude to mít pravděpodobně i výrazný vliv na můj umělecký život, nedovedu si představit, že by to bylo jinak.

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
Isaac Newton, James Clerk Maxwell, Albert Einstein, Mikuláš Koperník, Charles Darwin, Fjodor Dostojevskij, Stanisław Lem, Wisława Szymborska, Jane Goodall. A mnoho dalších skvělých jmen. Měla bych zmínit, že všichni mají jedno společné: odvahu, životní vášeň a otevřenou mysl plnou skvělých nápadů.

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
Každé z děl, které jsem vytvořila, se zdá být odpovědí na otravné otázky, pochybnosti, někdy potěšení či teror. Je pro mě obtížné označit grafiku, ve které bych byla schopná nejlepším možným způsobem reflektovat to, co jsem v daný okamžik cítila. Jsem perfekcionistka a mám neustále pocit, že jsem něco mohla udělat mnohem lépe. Doufám tedy, že to nejlepší mě teprve čeká.

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrali pro svůj vlastní projekt?
Málokdy přemýšlím o prostoru, kde bych chtěla prezentovat svá díla. Jsem v tomto ohledu velmi nepraktická. Když už je rozhodnuto, docela často se jedná o neobvyklá místa, která nejsou součástí uměleckého světa. Mnohdy na ně narazím náhodou. Jsou to třeba: staré továrny, bytové domy, někdy jsou to místa související s nějakou akademickou institucí, protože poměrně často odtamtud čerpám spoustu inspirace. Když je má práce vystavena v galerii nebo muzeu, většinou mě to překvapí, ale musím říct, že z toho mám vždy radost.

Loskot Richard
Loskot Richard

Richard Loskot (Česká republika)
*1984, vizuální umělec, autor objektů a instalací
žije a působí v Liberci a Ústí nad Labem

web

Richard Loskot patří k těm umělcům, kteří intenzivně komentují současnou přetechnizovanou společnost. Přesto je jeho tvorba hravá a někdy až nakažlivě optimistická. Loskot přináší do současného umění trochu tajemství, které zároveň není určeno pouze pro insidery. Záhady nejsou samoúčelné, nejedná se o kouzelnickou show, mají ukázat na oblasti, které přes všechnu dostupnou technologii nemáme plně pod kontrolou. Jednou z nich je například lidské vnímání.

 

studia:
2003–2011 Technická univerzita v Liberci, Fakulta umění a architektury, Ateliér vizuální komunikace 
2007–2009 Akademie der Bildenen Künste München, Ateliér Magdalény Jetelové

ocenění:
2012, 2014, 2017 finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého
2007 Cena Exit

Melková Pavla
Melková Pavla

Pavla Melková (Česká republika)
*1964, architektka
žije a působí v Praze

web

Architektka, teoretička architektury a pedagožka působí současně v architektonickém ateliéru MCA, v němž spolupracuje s Miroslavem Cikánem. Za revitalizaci Bastionu u Božích muk v Praze v roce 2012 obdrželi hlavní cenu Grand Prix Obce architektů. Z posledních realizací zmiňme vítězný soutěžní návrh dotažený k realizaci – památník Jana Palacha ve Všetatech. Autorka se věnuje také volné umělecké tvorbě, výtvarné i literární. Vydala mj. sbírku básní Hrany dne. Během práce pro Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) založila Kancelář veřejného prostoru. Ústředním tématem, který se prolíná jak teoretickou, tak praktickou tvorbou Pavly Melkové, je zkoumání vlivu architektury na člověka a společnost. Na toto téma vydala řadu knih. Na Fakultě architektury ČVUT založila nový předmět Koncept a interpretace.

Moravec Tomáš
Moravec Tomáš

Tomáš Moravec (Česká republika)
*1985, vizuální umělec, autor objektů, instalací a videí 
žije a působí v Praze

web

Vizuální umělec Tomáš Moravec působí ve výstavním projektu pro Galerii Caesar zároveň ve dvou rolích. Nejprve jako architekt vytvoří prostředí pro všechny zúčastněné umělce, zásadně pozmění charakter známé galerie, a zároveň tento prostor obsadí jako první vystavující. Obě role má dobře vyzkoušené a mnohdy je nejde od sebe jednoduše oddělit. Moravec často pracuje s videem respektive videoinstalací, a zároveň pravidelně vstupuje instalacemi a objekty do veřejného prostoru. Hranice veřejného prostoru a exkluzivního prostoru galerie jsou pro něj stejně prostupné jako hranice mezi médii, která využívá. Sochy a objekty jsou předmětem videí, která formují instalace. Jindy jsou zdrojem jeho tvorby nefunkční místa ve veřejném prostoru. 

 

studium:
od 2016 Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér intermediální tvorby II – škola Dušana Zahoranského a Pavly Scerankové)
2010–2012 Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér intermediální tvorby II – škola Jiřího Příhody)
2005–2010 Ústav umění a design v Plzni, Multimediální design

působení:
od 2015 Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné kultury a textilní tvorby

ocenění:
2015 Cena Václava Chada
2009 Ceny EXIT, finalista
2008 Cena Jindřicha Chalupeckého, finalista

Oslej Štefan
Oslej Štefan

Štefan Oslej  (Slovensko)
*1976, grafik, sochař
žije a pracuje v Bratislavě

Štefan Oslej absolvoval školení kamenosochařské a grafické, prolíná tudíž ve své volné tvorbě oba tyto výtvarné přístupy. Skloubení grafické práce a sochařského prostorového uvažování se promítlo již do jeho raných prací, vycházejících z principu vrstvení průhledných ploch. V současnosti rozvíjí projekt Hledačů, ve kterém kromě kresebné polohy a epoxidových bust vytváří také celofigurální kompozice, jež zasazuje do kachličkově sterilního prostředí. Pátrá po významu lidské existence a hledá v duchu Platónovy nauky pravé poznání.


Sám autor říká: "Sme spoločne na tomto mieste a všetko čo vnímame sú len množstvá hraníc. Naša komplikovaná komunikácia nám umožňuje hranice posunúť, ale nie prekročiť. Mnohí z nás  sú týmto stavom uspokojení  a pohodlne prijímajú svoju existenciu vo svete TU bez povedomia o svetoch ZA. Forma nás samých = to čo vnímame keď sa pozorujeme; ale aj forma prostredia = to čo vnímame keď pozorujeme okolie,  nás predurčuje byť obeťou dokonalej pasce.  
Sme zvyknutí, že v tejto pasci – v našom hraničnom svete TU, objekty aj subjekty, všetky následky a príčiny, proste všetko čo sme schopní poňať , je vo vzájomnom prepojení  a tvorí význam. Preto je na mieste otázka; Aký význam má táto existencia v pasci, poprípade, o čo ide v pasci?
Máme len dve možnosti.  Jednou z nich je akceptácia pasce, zmierenie sa s obmedzeným, ale na základe nášho povrchného vedomia dostatočne komfortným priestorom. Druhou možnosťou je nekomfortné hľadanie cesty VON, za hranice k pravým skutočnostiam, za tým o čo ide.
To vyžaduje vstúpiť do prostredia nevhodného na príjemné prežívanie, do priestorov s obmedzenou funkčnosťou plných prekvapení a blúdenia, do nečitateľného sveta zvláštnych javov a nových situácií v ktorých obstojí len vytrvalý „Hľadač“." *
(* Paralela s platónovým Mýtom o jaskyni nie je náhodná.)

 

studium
1994-2000 Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě, grafika a jiná média (prof. R. Jančovič)
1990-1994 Škola užitkového výtvarnictví v Bratislavě, kamenosochařství

působení:
od roku 2007 Katedra grafiky a jiných médií, Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě, odborný asistent 
od roku 2002 Soukromá střední umělecká škola v Bratislavě, pedagog

 

Q&A/ Štefan Oslej

1 Co pro vás znamená universum?
Bezhraničnú priestorovosť neprestávajúcej zmeny presahujúcu možnosti nášho zmyslového uchopenia. 

2 Cítíte se být součástí systému?
Narodil som sa do systému, som formovaný systémom, aj práve teraz tu komunikujem v rámci možností, ktoré mi poskytuje systém. Občas mám pocit, že by bolo dobré systém totálne zmeniť,  avšak moje následné predstavy vedú iba k projektovaniu lacnej utópie. 

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Považujem to za súčasť evolúcie. Pravidelný rozpad štruktúr je v našom kauzálnom svete vždy len otázkou času. V rámci upokojenia vlastnej paniky vnímam rozpad štruktúry systému ako evolučnú premenu systému. Reálna hrozba podľa mňa nie je v rozpadnutí štruktúry systému, ale v rozklade základov na ktorých sa tieto premeny štruktúr historicky odohrávajú. Ak udržíme základy, systém sa nerozpadne, iba opätovne kolektívne prebuduje. 

4 Co pro vás znamená svět umění?
Svet umenia pre mňa znamená formu komunikácie na najvyššej úrovni. 

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Umelecké dielo je prostriedkom na vyjadrenie ideových rovín umelca.
Pre dobré fungovanie umeleckého diela je potrebné, aby okrem kvalitnej obsahovej stránky, mala jeho forma povahu rafinovanej pasce.

6 Jaké to je - přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné, než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Je to špecifická potreba hľadania a následného nachádzania ďalšej potreby hľadania, z ktorej sa tvorcovi hľadačovi vytvorí závislosť. 

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Svet, ktorý vnímame okolo nás, považujem za projekciu obmedzeného spektra, ktorá pomocou ilúzie časovej osi vytvára ilúziu nekonečného množstva akcií, ktoré sú vo všeobecnosti mylne považované za skutočnosť. 
Umenie, považujem za prostriedok na hľadanie ciest k pravej skutočnosti. 

8 Jakou knihu právě čtete?
Po rokoch som zo svojej knižnice opäť vytiahol klasiku: C.G.Jung “Duše moderního člověka” 

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
Umelec, James Turrell : Okrem jeho evidentných výtvarných kvalít obdivujem jeho schopnosť organizovania svojich zámerov do maximálnej realizácie.
Filozof, Platón : „Podobenstvo o jaskyni“ – napriek tomu, ako je to táto úvaha známa a popularizovaná, nestráca nič zo svojej aktuálnosti;
Môže to znieť ako klišé, ale podľa mňa je to absolútne nadčasová idea, ktorá zohrávala a naďalej bude zohrávať kultúrne mimoriadne významnú rolu.
Vedec, Fritjof Capra:  Jeho prepojenie mystického s vedeckým ma dodnes oslovuje a jeho kniha „Tao fyziky“ patrí medzi tie, ku ktorým sa pravidelne rád vraciam. 

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
Skafandrový charakter figúry Hľadača nadobudol v týchto časoch na aktuálnosti do takej miery, že aj mňa samotného to prekvapilo. Keď som ich v roku 2011 začal vytvárať, základnou inšpiračnou ideou bolo už spomínané Platónovo Podobenstvo o jaskyni. Po rokoch si tieto figúry začínajú žiť svojim životom a to je dobre. Keďže možnosti, ako čítať toto dielo sa stávajú širšími,  hodlám v ňom aj popri mojich iných prácach naďalej pokračovať. 

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrali pro svůj vlastní projekt?
Nechcem pôsobiť neskromne, preto nebudem menovať významné galérie, ktorými by som určite neopovrhol. Z praktických dôvodov, keďže momentálne potrebujem zrealizovať výstavy aj z mojich starších prác väčšej hmotnosti, sú pre mňa zaujímavé galérie, v ktorých je možné vŕtať do stien a kotviť objekty hmoždinkami.
Ak by som si mohol uletieť, veľmi lákavá je pre mňa predstava Hľadačov prechádzajúcich sa po povrchu Mesiaca, ale asi reálnejší bude projekt v jednej betónovej  stavbe na Žitnom ostrove ktorou disponujem. 

Pamuła Jan
Pamuła Jan

Jan Pamuła (Polsko) 
* 1944, malíř, grafik, autor objektů, vysokoškolský pedagog 
žije a působí v Krakově

web

Jan Pamuła je průkopníkem počítačového umění v Polsku. Rozhodujícím obdobím pro jeho tvůrčí vývoj byla sedmdesátá léta, kdy se začal zabývat geometrickou abstrakcí, do které promítal svůj zájem o filozofii a mysticismus. Od té doby hledá systém, který by vizuálně zrcadlil univerzální zákony přírody. V roce 1980 během pobytu v Paříži vytvořil ve spolupráci s programátorem Philippem Kellerem první sérii počítačových grafik, jejichž principy dodnes rozvíjí v ručně malovaných obrazech. Tyto harmonicky působící obrazy, založené na matematických výpočtech, zároveň vykazují nezaměnitelné koloristické kvality. Souběžně s malířskou tvorbou experimentuje v oblasti objektové tvorby a počítačové grafiky. 

 

studium:
1961–1968 Akademie výtvarných umění v Krakově
1968 École Nationale Supérieure des Beaux v Paříži
1980 stipendijní pobyt francouzské vlády v Paříži 
1982 stipendijní pobyt v New Yorku
1983 Fulbrightovo stipendium

ocenění:
2003 laureát Ceny Witolda Wojtkiewicze

Plný Luboš
Plný Luboš

Luboš Plný (Česká republika)
*1961, autodidakt
žije a působí v Praze

Ústředním tématem díla Luboše Plného je lidské tělo a jeho fungování. Jeho malby, konceptuální výtvory či performance mají charakter autobiografických záznamů. Z konceptuálních projektů jde například o Pupíkový deník (1996), ve kterém systematicky dokumentoval a denně zaznamenával smotek zbytků látky a chlupů z vlastního pupíku. Obsese dokumentováním životních událostí stojí také za Plného anatomickými malbami. Jeho tvorba mu současně slouží jako autoterapie psychických potíží. 

 

Q&A/ Luboš Plný

1 Co pro vás znamená universum?
Ten, kdo zemře, už to má na doživotí.

2 Cítíte se být součástí systému?
Pouze svého.

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Mám pocit, že bych měl poklidit v ateliéru.

4 Co pro vás znamená svět umění?
Vyrovnávání se se systémem.

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Prostředek ke znovunalezení sebe sama.

6 Jaké to je - přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné, než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Všechny mé myšlenky stejně končí v umělecké rovině. Nakonec vaření je také umělecká disciplína.

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Všechno je umění.

8 Jakou knihu právě čtete?
Vše, co jsem potřeboval vědět, už jsem v minulosti přečetl.

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
V různých etapách tvorby mě inspiroval pokaždé někdo jiný. Od informelu, až po např. vídeňský akcionismus. Dá se říci, že každé dílo s existenciální naléhavostí, která navenek není zcela patrná, příklad – Adriena Šimotová.

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
Většinou poslední dokončené, ale nejvíc to, které mám právě v hlavě.

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrali pro svůj vlastní projekt?
Samozřejmě, že to nejlepší.

Pomykała Karol
Pomykała Karol

Karol Pomykała (Polsko)
*1985, grafik
žije a pracuje ve Varšavě

web

Karol Pomykała kombinuje principy klasické grafiky a nových technologií. Jeho velkoformátové tisky zachycují více či méně organizované davové scény. Jejich rigidnost narušují grafické prvky, stopy po vrypech i stínování. Znejasnění, ke kterému tak dochází, ještě násobí přesun do virtuálního prostředí, v němž se divák nuceně stává součástí původně pouze pozorované skupiny, distancované a zbavené zbytků lidskosti. Podstatnou složkou Pomykałovy práce je prostor: “Prostor byl v mých pracích přítomen vždy. To, co jimi sleduji, je právě vnitřní, osobní a sociální prostor.” 

 

studia:
2020 Fakulta umění, Universita Marie Curie Sklodowské v Lublinu, (Art.D.)
do roku 2013 Fakulta umění Universita Marie Curie Sklodowské v Lublinu, grafika (MA) 

působení:
od roku 2014 Fakulta umění Universita Marie Curie Sklodowské v Lublinu, ateliér grafiky, pedagog

ocenění (výběr):
2019 Ulsan International Woodcut Print Biennale, Korea 
2019 Megalo International Print Prize, Austrálie
2018 International Print Triennial Kraków (vítěz)
2018 10 Polish Print Triennial, Museum Slaskie, Katowice (cena Haliny Chrostowskiej) 
2017 Antalis Design Awards category ART Warsaw (vítěz)
2017 Nonesuch Art on Paper Awards, Main&Station Canada (třetí místo)

 

Q&A/ Karol Pomykała

1 Co pro vás znamená universum?
Pro mě je to prostor, kde se odehrávají veškeré fyzikální fenomény a také je to místo zahrnující obecný společenský fenomén a místo vnitřního přežití, které nemá fyzické charakteristiky, ale má v sobě sbírku našich zkušeností. Je to náš domov v mikro a makro měřítku, na jedné straně velmi křehký, ale na druhé straně drsný a nepřátelský. Vše, co mě obklopuje a utváří. 

2 Cítíte se být součástí systému?
Každý je součástí systému už od narození, bez ohledu na to, do jaké kultury či v jaké zemi se narodil.  Jsme jen malým ozubeným kolečkem v obrovském stroji, kde často máme, jako jednotka, určené cíle a poslání. Takovými systémy jsou náboženství, hodnoty související s určitou kulturou, národností, politickým pohledem, korporátním vlivem. Vyrostl jsem ve střední Evropě a pociťuji vlivy různých systémů, západního a východního, které ovlivňují můj každodenní život. Západní styl života propojený s globalizací a multikulturalismem se střetává s tradicí a vlivem křesťanské kultury, která konkrétně v Polsku hluboce zasahuje do soukromého života.   

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Nemyslím si, že se rozpadá, ale neustále se vyvíjí. Jsme uprostřed různých vlivů, které mění svou pozici a tlak, pronikají do sebe navzájem a mění svou formu.
Naše civilizace je založena na určitých hodnotách, díky kterým se cítíme v bezpečí. Změny probíhající právě teď před našima očima však mohou rozbít a přebudovat vše, co nám připadá známé. 

4 Co pro vás znamená svět umění?
Především to pro mě znamená touhu člověka prezentovat svět a popsat problémy, které prožíváme. Je to fascinující cesta, kterou můžeme sledovat skrze díla známá z dějin umění. Pro mě je umění způsob promluvy, neomezená kreativita, důmyslnost a schopnost dát vznik zajímavým myšlenkám a poutavým příběhům. Kreativita je podle mého analýza a hledání vlastní pravdy v okolním světě a je to "vybarvování šedivé reality". Svět umění je oblast, která nemá žádná omezení a odráží svobodu. Přesto však může být z pohledu umělce druhá strana temnější. Je to právě vnitřní potřeba tvorby, která neustále volá po činu – mám tady na mysli tu nepřetržitou potřebu tvorby, od které je velmi těžké se oprostit. 

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Umělecké dílo je hmatatelným výsledkem umělcových úvah a zkoumání. Je to pozvánka na vzrušující výpravu, která někdy vede k hlubokému přemítání. Zodpovídá naše dotazy, ale také pokládá důležité otázky. Umělecké dílo je často obrazem stavu naší duše, který si sami neuvědomujeme.

6 Jaké to je – přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Již v průběhu staletí se umělci snažili vyřešit některé problémy, konkrétně jak vytvořit správnou perspektivu, která by ukazovala hloubku na plochém obrázku. Vývoj umění je propojen s hloubkovou analýzou. Například kubisté, kteří díky hloubkové analýze rozbíjeli převažující principy perspektivy, zatímco ve stejné době započali vývoj současného umění. Přemýšlení o umění by mělo být spojeno s neustálým hledáním nových způsobů prezentace, s obratným směšováním různých komponentů, ze kterých je vytvořeno něco nového, měl by to být druh hry, která pomůže rozvíjet a objevovat nové oblasti.

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Mám s tím problém. Někdy je pro mě těžké porozumět umění v díle, na které se dívám. 

8 Jakou knihu právě čtete?
Když tvořím, rád poslouchám audioknihy, jsou to stovky knih s různým obsahem. Nedávno, když jsem pracoval na svém doktorátu, četl jsem zajímavou knihu Wasyla Kadyńského Point and Line and Plane. Kromě typických "profesních" titulů přirozeně miluju fantasy knihy a právě teď znovu poslouchám Husitskou trilogii Andrzeje Sapkowského. 

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
První umělec, který mě fascinoval, je Giorgio de Chirico, tvůrce metafyzické malby. V jeho dílech nacházíme nejednoznačnost znázorněnou fantastickými městskými prostory, které prostřednictvím deformované perspektivy a vzájemné juxtapozice symbolických prvků vzbuzují v pozorovateli strach. Svou pozornost jsem věnoval umělcovu přístupu ke stínům umístěných proti přijímaným pravidlům, což vzbuzuje specifickou atmosféru vytvářením různých interpretačních možností před divákem.
Umělkyní, jejíž vazby na mé dílo byly objeveny až poté, co jsem vstoupil do virtuální reality své grafiky, je Magdalena Abakanowicz. V dílech Abakanowicz je člověk anonymní postavou bez jednotlivých rysů umístěnou v davu. Abakanowicz ukazuje spíše negativní stránku výkonu jednotlivce ve skupině a zaměřuje se na citlivost biologické struktury člověka. Její vybrané plastiky, které zobrazují sérii postav, vyvolávají svým tvarem, měřítkem a umístěním úzkost a reflexi. Projekty se vztahují k politické situaci, kterou umělkyně sledovala. To byl výsledek odrazu reality lidských mas vystavených ideologické indoktrinaci, neustále ve frontách, uzavřených světu a odříznutých od informací, které se nepovažují za přípustné. Dav bez hlavy také vypadá jako varování před instinkty a emocemi lidských bytostí, které formují chování, aniž bychom si toho byli vědomi – jak může ovládat lásku nebo nenávist. Na práci Abakanowicz mi připadá zajímavý její způsob vyprávění příběhů, a oblast problémů, které byly předloženy.
Inspiruje mě také práce Antonyho Gromleyho, který vytváří sochy, které zřetelně nebo symbolicky představují lidskou bytost. Jeho projekty s více postavami vyvolávají úvahy o roli člověka v přírodě. Jeho díla silně zasahují do veřejného prostoru tím, že umisťuje sochy na dost fascinující místa. V jeho dílech, stejně jako u Abakanowicz, jsem se zajímal o vytváření příběhů prostřednictvím násobení, které posiluje samotné vnímání a stává se symbolickým.

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
Řekl bych, že práce z mé série One direction a svou poslední grafickou instalaci Personal Space.

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrali pro svůj vlastní projekt?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel.

Přibyl Ondřej
Přibyl Ondřej

Ondřej Přibyl (Česká republika)
*1978, fotograf 
žije a působí v Praze

web

Ondřej Přibyl reprezentuje fenomén současné fotografie, která záměrně a systematicky abstrahuje svůj vlastní pojem na obraz jako takový. Ukazuje přitom, jak komplexní tato kategorie je a jak přirozeně evokuje způsoby myšlení, jeho formulace a argumentace. „Myšlení obrazem”, o kterém v tomto smyslu hovoří na příklad Miroslav Petříček, je v Přibylově reflexích starých technologických postupů (daguerrotypie, kyanotypie ad.) dokonale čitelné, věc je věc, portrét je portrét, ukazuje ale zároveň pestrost a nedostupnost významů, které každý jednotlivý motiv, prvek či entitu obestírají – a množství světů, ke kterým se vztahují či do nichž náleží. 

 

působení:
od roku 1999 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze,  ateliér fotografie 

 

Q&A/

1 Co pro vás znamená universum?
Zcela konvenčně to slovo pro mě označuje vše co je a je možné, množinu všech prvků a možností.

2 Cítíte se být součástí systému?
Pro přesnou odpověď by bylo třeba vědět, o jaký systém se v otázce jedná. Nicméně jednoznačně jsem součástí mnoha systémů, bez ohledu na to, jak se cítím. Pocit přinejmenším pochybností nad svou rolí v libovolném systému, jehož součástí se tuším chtě nechtě být, však považuji za denní chléb.  

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Opět záleží na tom, o struktuře jakého systému hovoříme. Rozpad vlastního imunitního systému příjemný nebude. Na druhou stranu, pokud zůstane jen u rýmy, tak s horkým čajem to tak špatné být nemusí. (Mimochodem, jsme skutečně součástí vlastního imunitního systému?) 

4 Co pro vás znamená svět umění?
Svět umění považuji pouze za jeden z termínů, kterými si pomáháme při popisu a chápání světa. Jako termín může být užitečný, ale považoval bych například za omyl, měl-li by se tento svět stát výhradním zdrojem témat uměleckých děl. Každopádně termín svět umění v žádném případě nedefinuje hranice umění, ty mohou být definovány pouze uměleckým dílem, ať už si pod tím představíme cokoliv.

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Umělecké dílo (ať už si pod tím představíme cokoliv) definuje hranice světa umění.

6 Jaké to je - přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné, než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Osobně v tom moc velké rozdíly nedělám, včetně, od určitého okamžiku vždy přítomné (jakkoliv třeba tenké), linky úvah o proveditelnosti, trvanlivosti, obhajitelnosti, dopadech, atd.atp.

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Občas uvažuji nad tím, jak rozpoznat např. hraniční umělecké dílo spatřené mimo určující kontext. Považuji to za velmi obtížné, ne-li nemožné a vždy se rád uchýlím k vědomí, že ničím nejsem nucen toto rozhodnutí dělat. Jinak je třeba se zkrátka rozhodnout. 

8 Jakou knihu právě čtete?
Václav Kahuda, Houština.

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
Jednoznačně mě inspiroval a stále inspiruje Joseph Beuys, který jasně řekl, že Jeder Mensch ist ein Künstler a Kunst = Kapital. 

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
Stále ještě asi celý soubor Mechanický divák, který zároveň nepovažuji za uzavřený.

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrali pro svůj vlastní projekt?

Sedláčková Lenka Leneke
Sedláčková Lenka Leneke

Lenka Leneke Sedláčková (Česká republika)
*1977, fotografka, šperkařka 
žije a pracuje v Prostějově

web

Lov je jednou z nejstarších možností, jak ovládnout a uchopit svět. Vlastivědná muzea a historické expozice jsou plná loveckých pomůcek, specializovaná literatura popisuje způsoby, jak chytit, omráčit či usmrtit volně žijící zvěř. Ačkoli se nám to jeví drastické, nelze popřít, že podstatnou část dějin lidského druhu představuje historie lovu zvěře. Lenka Sedláčková pochází z prostředí, kde je myslivost a lov běžnou součástí volného času. Její cyklus Hunted (2011-2018)spojující prvky sociologického výzkumu se subjektivním dokumentem, není ilustrací zvrácené kratochvíle, ale sondou do života lidí, kteří svůj volný čas věnují přírodě a hospodaření v lese.  

 

studium:
2014–2020 Slezská univerzita v Opavě, Institut tvůrčí fotografie
2011–2013 St. John's Central College, Cork

Q&A/ Lenka Leneke Sedláčková

1 Co pro vás znamená universum?
Veškerenstvo, kterého si nesmírně cením. Všechno a všichni jsme součástí.

2 Cítíte se být součástí systému
Samozřejmě.

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Nemám žádný pocit, jen to tak přijímám, děje se to, protože se to tak má dít. 

4 Co pro vás znamená svět umění?
Svět umění je krásná záležitost, ne ovšem vždycky svobodná.

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo

Umělecké dílo je medium.

6 Jaké to je - přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné, než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Nepřemýšlím o tom, nechávám všemu svobodu, volný prostor a volné myšlenkové pochody jistě naskakují, nechávám umění prostoupit skrze mne. 

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Nerozumím

8 Jakou knihu právě čtete?
Proměna a jiné povídky – Franz Kafka

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
Nedokážu, mám jich několik a nerada bych dělala nějaký pořadník. Nejvíce mě však inspiruje Ve- smír a bytí, hmotný a nehmotný svět. 

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
Nejsem si ani jistá, zda takové nějaké dílo jsem vůbec vytvořila. 

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrali pro svůj vlastní projekt?
Mám ráda otevřený prostor. Nemám ani žádné ambice, touhy, kde prezentovat svoje projekty, mě naplňuje ten proces.

Slyšet jinak
Slyšet jinak

Projekt Slyšet jinak vznikl ze snah o proměnu hudební výchovy v obor, v němž kreativita má stejně významnou roli jako reprodukce, vytváření hudby jako její provozování, význam tvořivosti přesahuje hranice hudebního pragmatismu a hudba a hudebnost nejsou chápány pouze jako procvičování a zachování evropského hudebního multikódu, nýbrž každý v ní má šanci rozvíjet své vlohy a dovednosti bez ohledu na dosavadní hudební a sociokulturní zkušenosti. Každý zvuk a každý projev je v ní chápán jako hudební, každý předmět jako hudební nástroj, spontánní interakce mezi zvuky jako improvizace a časové grafické fixování zvuků a jejich následné reprodukování jako hudební kompozice. 
Program Slyšet jinak při svém vzniku v roce 2001 navázal na koncepce britsko-německého projektu Response a rakouského Klangnetze. Inspiroval se jejich metodologií, důrazem na tvořivost i na využití mimohudebních prvků a na týmovou práci. Jeho východiskem je hra, která volně vychází z improvizace se zvukem a podněcuje vznik nových skladeb. Kompoziční principy se zde stávají prostředkem, nikoliv cílem, a primární důraz je kladen na zážitek z tvorby. 

autoři projektu: Vít Zouhar, Jaromír Synek, Gabriela Coufalová

 

Vít Zouhar (Česká republika)
*1966, hudební skladatel, muzikolog, pedagog
žije a pracuje v Olomouci
studium: 
1996 - 2001 Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, doktorské studium, obor teorie hudební tvorby (prof. Leoš Faltus) 
1991 - 1992 Hochschule für Musik und darstellende Kunst, Graz, obor skladba, elektronická hudba, postgraduální studium (prof. Younghi Pagh-Paan, prof. Herman Markus Preßl) 
1990 - 1996 Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, hudební věda (prof. Jiří Fukač, prof. Miloš Štědroň, prof. Rudolf Pečman)
1990 - 1993 Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, umělecká aspirantura, obor hudební umění - kompozice (prof. Alois Piňos)
1984 - 1989 Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební umění, skladba (doc. Miloslav Ištvan)
ocenění (po roce 2010):
2020 Festival hudebního divadla Opera 2020 – Cena diváků za nejlepší inscenaci -  L´Arianna
2011 NUBERG 2010, cena veřejnosti – Pinnas columbae, 2010.
2010 Cena Alfreda Radoka – Radúz a Mahulena, Národní divadlo, 2009.
Vít Zouhar je autorem nebo spoluautorem šesti oper (L´Arianna, La Dafne, Coronide, Torso, ECHO), více než šedesáti orchestrálních a komorních děl (Brána slunce, Blízká setkání zběsilostí srdce, Pinnas columbae), hudebních her a zvukových instalací (Arcadi, zaHRAda, Tastes, Planina, EUOUA). Jeho hudba je spojována s minimalismem a postmodernou. Na operních projektech dlouhodobě spolupracuje se skladatelem, dirigentem a režisérem Tomášem Hanzlíkem. Se slovinským režisérem, designérem a performerem Roccem vytváří operní sérii ECHO. V roce 2001 Zouhar spoluzaložil program Slyšet jinak, který je zaměřen na komponování v hudební výchově. S Jaromírem Synkem a Jiřím Kopeckým vydal knihu Hudební hry jinak (2014) a s Jaromírem Synkem a Ivo Medkem Composing in the classroom: Different Hearing (2014). V roce 2015 založil Slyšet jinak laptop ensemble. Společně s Gabrielou Coufalovou, Jaromírem Synkem a Tomášem Hrůzou s ním uvedli multimediální projekty zaHRAda (2015), LIBOsad (2016), Planina  (2017), EUOUA  (2018) a NAD HLA VOU (2018). 

 

Jaromír Synek (Česká republika) 
*1968 pedagog
žije a pracuje v Olomouci 
studium:
2001–2008 Univerzita Palackého, Hudební teorie a pedagogika, (Ph.D.)
1987–1992 Univerzita Palackého, Hudební výchova – Český jazyk a literatura
V letech 1994 až 2001 Jaromír Synek působil na olomouckých základních a středních školách jako učitel českého jazyka, hudební výchovy a sbormistr školních pěveckých sborů. V roce 2001 se stal členem Katedry hudební výchovy PdF UP jako odborný asistent pro didaktiku hudební výchovy. Od roku 2002 je členem týmu Slyšet jinak zaměřeného na elementární komponování a od roku 2016 také členem Slyšet jinak laptop ensemble. Příležitostně spolupracuje s Ensemble Damian (T. Hanzlík: Lancelot a Alexandrina; V. Zouhar:  Arcadi. Hudební hra pro pět občanů).

 

Gabriela Coufalová (Česká republika) 
*1978 flétnistka, pedagožka
žije a pracuje v Králíkách a v Olomouci
studium
2002–2005 Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, Hudební teorie a pedagogika (Ph.D.) 1998–2002 Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, Učitelství pro 2.st. ZŠ: hudební výchova – německý jazyk 
1997–2001 Masarykova univerzita, Filosofická fakulta, Teorie a provozovací praxe staré hudby, zaměření renesanční a barokní zobcová flétna (třída Susanne Wagner)
Gabriela Coufalová se věnuje autentické interpretaci staré hudby, a to jako hráčka flétnového souboru Bez dechu Quartett. Dále spolupracuje s Ensemble Damian v rámci festivalů Baroko, Opera Schrattenbach, Olomoucké barokní slavnosti a v letech 2006–2008 spoluúčinkovala v představeních Dětské opery Olomouc. Od roku 2004 je členkou týmu Slyšet jinak zaměřeného na elementární komponování a od roku 2016 také Slyšet jinak laptop ensemble, s nímž se podílela na projektech zaHRAda zvukově vizuální hra pro čtyři hráče / jaro: tak vzdálené, tak blízké (2015), LIBOsad zvukově vizuální hra pro čtyři hráče (2016), Planina – hudebně vizuální hra pro čtyři hráče (2017) a EOUAE – hudební performance pro hlasy a laptopy (2018).

Štefanová Marie
Štefanová Marie

Marie Štefanová (Česká republika)
*1991 Praha, architektka
žije a působí v Praze a v Novém Jičíně

Původem moravská architektka vystudovala v progresivním ateliéru IV pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Absolvovala stipendium v Japonsku a pracovní stáže v Zagrebu a Amsterdamu. Za studentské projekty získala ocenění mimo jiné v prestižní Přehlídce diplomových prací ČKA. Autorka se pohybuje na hranici architektonických disciplín. Přesahy a symbolická rovina výstupů posunují její práci směrem ke konceptuálnímu umění. 

 

studium:
2014-2019 Ateliér architektury IV, Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (doc. Roman Brychta)

ocenění:
2019 přehlídka diplomových prací České komory architektů
2015 Bydlení IQ

Tea Smetanová
Tea Smetanová

Tea Smetanová (Česká republika)
*1993, sochařka
žije a působí v Brně a na Vysočině

web

Tea Smetanová se kromě tvorby autorských skleněných talířů zabývá především figurálním sochařstvím. Charakterizuje ji experimentování, hledání a poznávání nových kombinací materiálů a technik.  To se výrazně projevilo již v její školní práci Masky (2017), které představují sérii 90 lidských obličejů, každá maska je sejmutá podle jiné tváře a každá je v jiném materiálovém provedení. Protiváhu tomuto experimentování tvoří náměty, které se často obracejí k archaickému světu. V nich cituje neolitické umění v podobě menhirů či kanopy staroegyptské kultury. 

 

studium
2013-19 Fakulta výtvarných umění, Vysoké učení technické v Brně, ateliér sochařství (Michal Gabriel)

 

Q&A/ Tea Smetanová

1 Co pro vás znamená universum?
Všechno. Díky němu si uvědomuji svoji pravou podstatu a celý koloběh života nepůsobí depresivně, ale naopak uklidňuje a zahřívá u srdce.

2 Cítíte se být součástí systému?
Kterého? Toho přírodou daného a nezvratitelného ano, toho politického ne. Samozřejmě jsem jeho součástí jako občan, nikoliv však vnitřně. Zatím si ho zdárně držím od těla a jenom  doufám, že to tak zůstane.

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Nemyslím si, že by se rozpadal více, než kdykoliv předtím. Teď je pouze všechno o trošičku více zviditelněné.  A pokud se opravdu rozpadá, tak se to zatím mého poklidného života nijak nedoktklo. 

4 Co pro vás znamená svět umění?
Svět umění je moje přirozené prostředí, ve kterém jsem vyrůstala a nic nenaznačuje, že bych ho kdy měla opustit. Je to svět, ve kterém žijí všichni umělci, mluví vlastním jazykem a vnímají život unikátně a zcela odlišně od lidí, kteří žijí v jiných světech. 

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Umělecké dílo otevírá cestu do tohoto světa. S jeho vznikem dostáváme jakousi neviditelnou pozvánku a stáváme se součástí něčeho většího a komplexnějšího. 

6 Jaké to je - přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné, než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Zrovna vaření a umění mají v mém případě mnoho společného. Oboje je hodně impulzivní a nechávám tomu zcela volný průchod. Většinou vařím co mě zrovna napadane, stejně jako je to s tvorbou, ale někdy se podívám do kuchařky, abych se inspirovala a zhodnotím to tak, že stejně jediný dobrý výsledek může vzniknout pomocí intuice a trochu experimentu. Samozřejmě je tam šance, že se to nepovede, ale díky ní je to vzrušující a výsledek je o to více naplňující.  

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Je to velký rozdíl. Zpočátku své tvorby jsem měla pocit, že okolní svět musí pochopit a porozumět mému umění. Po mnoha dobrých i špatných zkušenostech jsem zjistila, že umění je především interní záležitost a často zůstane nepochopeno lidmi, kteří jdou pouze okolo, kteří ho míjejí.

8 Jakou knihu právě čtete?
Jednu ze svých oblíbených - Zabiják od Emila Zoly, tu mám odpočinkově, a v rámci sochařského samostudia knihu O Soše od Vojtěcha Volavky.

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
Inspiruje mě mnoho lidí každý den. Inspiraci z jiných lidí nasávám v podobě své životní energie a je to čistě niterní záležitost Každý člověk je inspirování hodný – jen je potřeba najít zrovna jeho silnou a výjimečnou stránku.

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
Dílo, na které jsem nejvíce pyšná a zároveň mě v současné životní situaci nejvíce charakterizuje je série Kanop. První Kanopa vznikla po narození mé první dcery v roce 2017. Bylo to čistě impulzivní dílo, na začátku jsem netušila, co a proč to vlastně dělám, ale musela jsem to udělat. Bylo to velmi silné a mám pocit, že to na síle stále nabývá.  V Kanopách se odráží jak můj osobní život, tak i ten tvůrčí. Můžu na nich uplatnit svoji hravost a využít nekonečné množství materiálů a sochařských technik. Doufám, že mě budou v mé tvorbě doprovázet ještě mnoho let. Časem by mohla vzniknou opravdu zajímavá kolekce, co se počtu i materiálů týče.

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrali pro svůj vlastní projekt?
Mým tajným a neskromným snem je prezentovat ještě neexistující projekt Menhirů ve Fait Gallery nebo v DOXU. Ale k realizaci takového projektu bych potřebovala nadšeného a štědrého sponzora. Nicméně jsem již vystavovala v mnoha galeriích - každý prostor má své kouzlo a potenciál. Baví mě, že právě díky prostoru je každá výstava zcela jiná a na každou další se proto vždy  moc těším.

Timo
Timo

TIMO (Česká republika)
žije a působí v Brně

Streetart je uměním výřezu - cíleného pohledu na detail, konkrétní místo nebo problém. Málokdy je v tomto jediném bodě obsažen celek. Podmiňuje jej totiž schopnost přímo a věcně pojmenovat okolnosti věci, myriádu vztahů a skutečností, které ji obklopují a jejich detekce vyžaduje čas. Pro práce brněnského autora to ovšem platí. Jeho slovní vstupy sdílejí jednoduchost, čitelnost, pádnost. Stylově vyhraněné naopak - oproti streetartovým zvyklostem - nejsou. Po ikonickém “Neboj” v pražském Karlíně, “Všechno bude” v centru města Brna, po variantách log tržních gigantů “Homeless”, “Teskno” nebo “Albertina”, po politických glosách, po básních tak jemných, že se před nimi veřejný prostor rdí, přichází čas na Olomouc. 

 

studium:
Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně

 

Tkáčová Lucia
Tkáčová Lucia

Lucia Tkáčová (Slovensko)
* 1977, multimediální umělkyně, fotografka, kurátorka
žije a pracuje v Bratislavě

Práce Lucie Tkáčové je hluboce podvratná. Obrací se ke společenským praktikám a konvencím, které autorka důsledně adoptuje, prověřuje, zpochybňuje a následně rozvrací. Kritika toho, co je vyhodnoceno jako nefunkční nebo přímo opuštěníhodné, ke které přirozeně směřuje, přitom nepostrádá estetický rozměr. Žádoucího pocitu narušení či nepatřičnosti je však dosahováno jejich míjením se. To, co vidíme, není tím, co známe nebo chceme, a naopak. Přístup Tkáčové zahrnuje také kurátorské a institucionální působení. Je pro ni také typická spolupráce s dalšími umělci, jmenovitě Anetou Mohou Chisou či Jaro Vargou. 
 

 

studia:
2000  Vysoká škola výtvarných umení v Bratislavě  

ocenění:
2006 laureátka Ceny Oskára Čepana (spolu s Anetou Monou Chisou)

Trs Zdeněk
Trs Zdeněk

Zdeněk Trs (Česká republika)
* 1985, malíř
žíje a působí v Praze

web

Zdeněk Trs je malířem, který malířský proces chápe jako nástroj analýzy – jako prostředek umožňující pochopení věcí, jevů, zejména však vztahů mezi nimi. Podobný přístup vyžaduje krom vlastní sebekontroly také bezpečnou znalost tématu a značnou malířskou zkušenost. Iluzivní malba, jež má své kořeny v původní radikálně realistické výtvarné praxi, v sobě spojuje nároky obojího – je distancovaná, exaktní, zároveň ale vizuálně nesmírně působivá. Obraz je dokonalou syntézou zhmotňující celý tento proces vedoucí od rozkladu k novému uspořádání systému; je aspirací na ideál. Zdeněk Trs je malířem bytostným, protože možností malby využívá plně a bezezbytku. 

 

studium:           
2007-2010  Akademie výtvarných umění, Ateliér klasických malířských technik (prof. Zdeněk Beran)
2004-2007  Uměleckoprůmyslová škola v Praze, Ateliér skla (prof. Vladimír Kopecký)
2000-2004  Střední uměleckoprůmyslová škola, Jablonec nad Nisou

ocenění:
2015 Art Prize CBM III (vítěz)

 

Q&A/Zdeněk Trs

1 Co pro vás znamená universum?
Na podobnou otázku se mi strašně špatně odpovídá. Obecně se cítím být zmatený. A celá moje existence směřuje k tomu, abych se v tom alespoň částečně vyznal. Pokouším se o to skrz něco, co mě přitáhne nebo zajímá. Nehledám přitom odpovědi na to, kdo jsem, ale obecně. Proto se také chytám věcí, které mi při orientaci pomáhají. Jako nejlepší mi prozatím připadá malba. A dobrá je také samota. Samota v ateliéru mi umožňuje se slyšet. Většinou se moc nevnímám, protože reaguju. Tady ale ne, tady tvořím.

2 Cítíte se být součástí systému?
Součástí běžného systému nebo života jsem nikdy moc nebyl, vždycky jsem narážel na svoje limity a - když se vrátím k umění - až v něm jsem uklidnil. Nemám rád to, co s sebou slovo systém nese. Společnost graduje, je pořád složitější, a pro mě je náročné být její součástí. Umění je jediný druh systému, ve kterém jsem ochotný fungovat. A myslím tím doslova systém jako klauzura ateliéru. Pokouším se o ni i “násilím” - nechce se mi, ale “jdu do ní”.

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Je to bezmoc spojená se sáhnutím si na svoje vlastní limity.

4 Co pro vás znamená svět umění?

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Obraz je pro mě záchytný bod. Chápu ho jako proces, vždycky tvořím v procesu. Každý obraz je pro mě backup, abych věděl, kde jsem. Každý obraz je “zálohou” jednoho bodu na cestě. 

6 Jaké to je - přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné, než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Já rád vařím. Mám pocit, že to vůbec neumím, ale jestli se dá říct, že jsem tvořivý člověk, mám cit, že mi to jde daleko líp, než čemu odpovídají moje zkušenosti. Pro mě je vaření taky tvůrčí proces, jsou tady igredience, chutě.., ale zásadní rozdíl je ten, že jídlo se sní. Umění je daleko širší pojem, samozřejmě. Tak bych to vlastně nerad srovnával.

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Zásadně.

8 Jakou knihu právě čtete?
Johannes Kepler, O šestiúhelné sněhové vločce. Poutavé čtení o “ničem”

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
Je možná naivní si myslet, že to tak je, ale snažím se udržet si autenticitu. K tomu asi směřuje každý, ale věci, které mě doopravdy “berou”, jsou nad jednotlivostmi. Třeba egyptské sochařství nebo obecně vše, co směřuje k nějaké redukci, odhazování zbytečností, které jenom komplikují čtení toho podstatného, jádra problému. Kdykoli začnete reagovat na svět, je to vážná věc a je to potřeba tak brát. A redukce nebo řád může být právě takovým vážným zjednodušením.

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
Nejspokojenější jsem vždycky s tou věcí, která je teprve v plánu. Ale to neodpovídám správně - protože ona ještě neexistuje. Někdy to sice zafunguje i po jejím dokončení, tři vteřiny spokojenosti, okamžitě je ale střídá pochybnost. Najednou se to sype - což je vlastně dobře, protože je to zážeh k tomu to vyřešit znova. To mě vlastně žene k tomu, to vůbec dělat. Někdy jsou to taky procesuální věci, někdy jde ale jen o to jedno konkrétní. Tomu dávám nejvíc. 
Doma ale nemám ani jeden svůj obraz. Znervózňovalo by mě to rozpětí. Házel by mě totiž někam, kde se nechci pohybovat.

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrali pro svůj vlastní projekt?
Nikdy jsem nad tím asi tak nepřemýšlel - to, co dělám, dělám pro ty věci.

Ústav experimentální tvorby FA VUT 
Ústav experimentální tvorby FA VUT 

Ústav experimentální tvorby FA VUT 
*2015 v rámci Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně

web

Ústav se zaměřuje na mezioborovou spolupráci architektů jak s uměleckými, tak i humanitními a technickými obory. Klade si otázky a hledá nové cesty architektonického uvažování. Experiment vnímá jako pokus, který je třeba neustále ověřovat a tím zároveň rozšiřovat poznání na poli architektury. Aktivní a aktivizační přístup pedagogů i studentů definuje často nová pravidla, maže hranice. Architektura v podání ateliérů ústavu je vnímána v nejširším možném záběru toho slova. V současné době vede ústav Martin Kaftan a tým pedagogů (Nicol Gale, Svatopluk Sládeček, Jan Hora, Szymon Rozwalka, Jiří Vítek) se podílí na výuce ateliérů navrhování, designu, výstavnictví a scénografie. 

Universum OUTDOORS: Nicol Gale, Svatopluk Sládeček

HEJ-ČIN!: Szymon Rozwałka
studenti: Karin Krettková, Tomáš Müller, Barbora Kopečková, Jana Řehořová, Jiří Zezulka +Ivana Guzová, Bc. Ondrej Indruch, Eva Macejková, Petr Malásek, Matteo Marchese, Marek Nečesal, Jakub Nohejl, Tereza Pavlíčková, Karolína Tichá, Bc. Tatiana Uhríková, Martin Vojtíšek, Bc. Rebeka Vrbinčíková

 

_

Nicol Gale (Česká republika)
*1972 architektka, pedagožka
žije a působí v Brně
studium
1990–1998 - Fakulta architektury Vysokého učení technického
působení: 
1995–1998 projekční praxe v ateliérech RAW, PAW, AGP architekti
1998–2002 profesní stáže ve Finsku a Švédsku, design, interiér
od 2002 – vlastní praxe, Colllab studio
od 2010 – pedagogická činnost pro FA VUT Brno

Svatopluk Sládeček (Česká republika)
* 1969 architekt, pedagog
žije a působí v Brně
studium:
1988–1989 VŠUP Praha, design
1989–1994 VŠUP Praha, architektura
působení:
od 1995 vede ateliér New Work
od 2016 pedagogická činnost pro FA VUT Brno

z projektů ateliéru Gale/Sládeček UET FA VUT: 
2015 Koncept, koláž, konfrontáž, Olomouc
2017 Artéka jako badatelský fenomén, Olomouc 
2018 RE:PUBLICA, Já a Sokol, Jižní Morava
2019 Manufaktura dnes, Zlín
2019 Kalos kai agathos – Kulový blesk, Zlín 
2020–2021 Věci první a poslední, Brno 

_

Szymon Rozwałka (Česká republika, Polsko)
*1970 architekt, pedagog
žije a působí v Brně 
studium:
1989-1996 Fakulta architektury a stavitelství, Polytechnika Štětín (dnešní ZUT), Polsko
působení:
2001-2012 C+HO_aR Olomouc/Szczecin
od 2012 ateliér RO_AR Szymon Rozwałka architects  Brno/Świnoujście

z projektů ateliéru Szymona Rozwałky
2018 SZCZECIN / BRNO, Hostující profesor na FA VUT
2019 PARASITE SMALL HOUSE – SINGLE TOUCH
2019 ELEMENTS - ŠKOLA
2020-2021 HEJ-ČIN

Varga Jaro
Varga Jaro

Jaro Varga (Slovensko)
*1982, vizuální umělec
žije a působí v Praze

web

Vargova disertace obhájená na VŠVU v Bratislavě nesla název Rozšířená role umělce (2014), což také přesně odpovídá jeho vlastnímu tvůrčímu přístupu. Jako průzkumník prochází prostorem (městem, knihovnou, galerií) i časem, snaží se jim porozumět, pozoruje jejich proměny a reaguje na ně. Jeho práce je subtilní, v základu kresebná – vždy vizuální, ale popisná a bohatě narativní. Dík tomu vybízí k účasti také diváka, kterého nezřídka chápe jako zásadního aktéra celého děje. 

 

studium:
2010-2014 Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave, Ateliér intermédií (Art.D.)
2005-2010 Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave, Ateliér intermédií
2000-2005 Universita v Prešove, Fakulta humanitných a prírodných vied, Katedra umenia

působení
2019 Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave, studio IN (Ilona Németh), hostující pedagog

stipendia, ocenění, rezidence (výběr):
2019 Artist in Residence, Delfina Foundation London
2017 NOVUM Foundation (vítěz)
2015 Umělec do 35 let, nadace Tatrabanka 
2014/ 2013 Center for Art and Architecture ZK/U, Berlin
2013 Triangle Art Association, New York City 
2012 Henkel Award (vítěz)
2011 Academy of Fine Arts in Vienna, Austria, doktorské stipendium (uděleno Ministerstvem školstva SK)
2010/ 2008 Cena Oskara Čepana (finalista)
2009 Slippery Rock University of Pennsylvania, Department of Fine Arts, USA
2007 Akademia Sztuk Pięknych im. Eugeniusza Gepperta we Wrocławiu, PL Erazmus Program
2010 Start Point, GASK (finalista)

Veber Imrich
Veber Imrich

Imrich Veber (Česká republika)
*1987, fotograf a tvůrce videí, autor uměleckých knih, performance a happeningů
žije a působí v Opavě

web

Tvorba Imricha Vebera vychází z kontinuálního zájmu o člověka a jeho individuální osud, ale i o děje v lidské společnosti jako celku. Přestože je jejím primárním východiskem snaha dokumentovat aktuální stav dané komunity, místa nebo události, slouží sledované mikrofenomény zároveň jako reprezentace globálních společenských dějů. V poslední době médium fotografie nahrazuje videem. Vedle toho vytváří performance a angažované happeningy orientované především na veřejný prostor a místo člověka v něm. Práce Imricha Vebera jsou stejně reflektující jako aktivizující, především jsou však vždy velice pohotové a aktuální. 

 

studium:
od 2018 Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě
2008–2014 Slezská univerzita v Opavě, Institut tvůrčí fotografie
2009–2013 Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra dějin umění 

působenít:
od 2017 Fakulta umění Ostravské univerzity, ateliér fotografie

Witt Anna
Witt Anna

Anna Witt (Rakousko)
*1981, vizuální umělkyně, autorka instalací
žije a působí ve Vídni

web

Anna Witt  je bytostně spjatá s performativními formami, které motivuje, modeluje, pozoruje, interpretuje, zaznamenává a uplatňuje ve velkoryse pojatých video-instalacích. Soustředí se na vzájemné vztahy aktérů vybraných dějů, jejich sociální chování a návyky. Děje, které sleduje, začínají vždy stejně, u těla, jeho gest, pohybů, tvarů, podobností, respektive odlišností. Její výjimečnost spočívá v tom, jak snadno dokáže cestu od jednoho nádechu či úderu srdce vést dále – k obecné lidskosti i principům komunity. Anna Witt na trienále prezentuje nejen vlastní tvorbu, ale také výběr současného video-artu. A obrací se také, jako pedagožka, k veřejnému prostoru.

 

studium
2002–2008 Akademie výtvarných umění v Mnichově
2005–2008 Akadmeie výtvarných umění ve Vídni, ateliér performativní plastiky

ocenění (výběr):  
2015 Future of Europe, GfZK Leipzig
2015 Residency Atelier Tokyo, BKA Austria
2013 BC21 Art Award, Boston Consulting und Belvedere Contemporary, Vídeň

 

Q&A/ Anna Witt

1 Co pro vás znamená universum?
Když jsem byla teenager, hodně jsem přemýšlela o universu, pokládala jsem si existenční otázky. "Co je vesmír? K čemu jsou lidé? Jaký je můj úděl?" Nenašla jsem sice všechny odpovědi, ale jsem ráda, že jsem zjistila, že ne všechny mé pubertální trable byly tak zásadní, jak se mi občas zdály. Teď žiji více každodenním stereotypem a myslím, že díky životu ve městě nejsem s vesmírem tak propojená. Když jsem ale v přírodě, přivádí mě to zpět k těm příjemným okamžikům, kdy se cítím malá.   

2 Cítíte se být součástí systému?
Ano, v mnoha ohledech jsem součástí systému. 
Systém s velkým "S" je mou velkou inspirací. Dává mi spoustu námětů a nutkání je změnit, bojovat proti nim, zpochybňovat je. 

3 Jaký je to pocit, když se jeho struktura rozpadá?
Rozpad systému mě nutí přemýšlet o ultra neoliberalismu a jeho nebezpečnosti. Zvláště když se úplně bez povšimnutí děje to, že se naše struktura a společenská pouta rozvazují ve jménu privatizace.

4 Co pro vás znamená svět umění?
Nemám moc ráda spojení "svět umění", protože to evokuje uzavřený okruh, nebo samostatný ekosystém. Ve skutečnosti je ale umění propojeno se všemi odvětvími společnosti. Mé umění je toho příkladem. Skrze ně spolupracuji s lidmi a skupinami z velmi odlišných prostředí. 

5 A jakou roli v něm hraje umělecké dílo?
Zajímá mě to, co umělecké dílo znamená pro jednotlivce než jeho přijetí v rámci umělecké scény.

6 Jaké to je – přemýšlet o a prostřednictvím umění? Je to jiné než třeba přemýšlení o politice, vztazích s lidmi nebo třeba, když na to přijde, vaření?
Umění má tu svobodu být nezávislé na účelu a dává možnost procítit svět na smyslové meta úrovni.

7 Jak rozlišujete mezi uměním a světem okolo?
Musíte najít králičí noru. 

8 Jakou knihu právě čtete?
Neapolitan chronicles od Anny Marie Ortese a Performance in Contemporary Art od Catherine Wood.  

9 Dokážete jmenovat umělce, vědce, filosofa nebo jinou osobu, která Vás svou tvorbou a myšlením inspiruje? Proč?
Silvia Federici a její logický způsob smýšlení o společenské kritice mocenských struktur, genderu a kapitalismu. 
Mierle Laderman Ukeles a její průlomové performance s feministickým a ekologickým přístupem k pečovatelství.  

10 Které své dílo považujete pro tuto chvíli za nejlépe odpovídající Vašim záměrům, možnostem a touhám?
V tomto okamžiku pandemie: Má poslední práce Skin Front, zabývající se odstupem a blízkostí. Digitalizací, rozvracením a pandemickou situací z pohledu skupiny žen. Radical Thinking zobrazující lidi ve veřejném prostoru, zatímco přemýšlejí radikálně o sobě i o společnosti. Care, projekt zaměřující se na stárnoucí společnost a neviditelnost pracovníků pečujících o migranty v Japonsku.

11 A které muzeum, galerii či jiný prostor byste si vybrali pro svůj vlastní projekt?
Jelikož většina mých prací je vystavěna v experimentálním kontextu specifického místa, miluji práci s institucemi, které jsou: otevřeny neznámému, dovolují pracovat flexibilně, nejsou hierarchické a vykořisťovatelské, jsou citlivé k uměleckému obsahu, jsou profesionální a chovají se k umělcům s respektem. 

Zentková Barbora a Gryboś Julia
Zentková Barbora a Gryboś Julia

Barbora Zentková a Julia Gryboś (Slovensko, Polsko)
*1986 a 1988, umělecká dvojice, autorky instalací a performativních akcí
žijí a působí v Berlíně 

web

Barbora Zentková a Julia Gryboś spolu jako umělecká dvojice působí od roku 2008, kdy se setkaly na Fakultě umění v Ostravě a definovaly společné názory na médium malby. Ty vyústily v postupné překračování média k formátu galerijních instalací kombinujících (ne)malířskou barevnou plochu a řemeslně zpracovávané nalezené materiály se zvukovými záznamy, kompozicemi i živými performancemi. Jejich práce se vyznačují úzkou provázaností mezi užitým materiálem a zpracovávaným tématem a bezprostředně čerpají ze specifik místa, pro které jsou určeny. 

 

studium:
2008–2011 Fakulta umění Ostravské univerzity, ateliér Malba II (doc. František Kowolowski)
2011–2014 Fakulta výtvarných umění VUT, Brno, ateliér Malířství II (doc. Luděk Rathouský)

ocenění:
2016 Cena Oskára Čepana